Procházel mezi mnoha kočičkami. Najednou se u jedné zastavil. Drobná mourovatá kočička seděla vysoko na škrabadle. Pohlédli si do očí. Starý muž ji pohladil. A od toho okamžiku oba věděli, že k sobě patří.
Když kočička doma opatrně vyšla z přepravky, byla vystrašená. Starý muž s ní strávil celou noc. Nadále se o ni láskyplně staral. Kočička byla nejprve nedůvěřivá k ostatním členům rodiny – mužově dceři a jejímu manželu a mužově přítelkyni. Postupně si na ně zvykla. Asi dvouletá kočička rostla a přibývala na váze. Starý muž si pochvaloval, že už není taková sklůna, jako když ji přivezli.
Když starý muž ještě chodil dvakrát týdně do práce, nechával mourečku dlouho samotnou doma. Špatné svědomí chlácholil tím, že většinu času prospí. Když už mu zdraví nedovolilo pracovat, trávil s kočičkou celé dny. Téměř se od něj nehnula. Pokud nespala na okně za závěsem nebo v předsíňce na jeho skútru pro seniory, byla ve stejné místnosti jako on. Ležela na posteli vedle jeho pracovního stolu nebo mu „pomáhala“ přímo na stole, když psal na elektrickém psacím stroji, později na notebooku, nebo si něco hledal na internetu. Sedávala na stole, když obědval a večeřel. Někdy ochutnala, co jí nabídl. Při sledování televize na gauči starý muž často volil nepohodlnou polohu, jen aby kočička mohla ležet vedle něj na svém oblíbeném polštářku. Vyhřívali se spolu na balkoně na sluníčku. Ve dne mu odpočívala na břiše nebo na područce křesla, v němž podřimoval. V noci spala na vedlejší posteli, někdy se k němu přitulila. Starý muž měl radost, když kočička vesele běhala po bytě a skákala po postelích. Nechával jí otevřenou polovinu skříně, kam se ráda schovávala.
Někdy odjel starý muž se svou dcerou a přítelkyní na výlet na venkov, kde má jeho dcera s manželem víc než deset kočiček. Po návratu k němu jeho kočička čichala a zkoumala neznámé pachy. Když byl starý muž hospitalizován, s kočičkou byla jeho přítelkyně. Při jejích návštěvách v nemocnici jí říkával: „Cokoli děláš pro ni, děláš pro mě.“
Poslední dny svého života strávil starý muž doma, obklopen svými nejbližšími – dcerou, synem, přítelkyní a kočičkou. Kočička byla téměř stále u něj v ložnici, málo jedla. Jednou před ní nesla dcera starého muže mističku s kousky masa v omáčce, aby ji nalákala do kuchyně. Kočička ji váhavě následovala. Když šla kolem postele, na níž starý muž ležel, ohlédla se doprava směrem k ní. Lehávala vedle něho na posteli, někdy mu chtěla dát pusinku – to ji lidé museli sundávat z jeho prsou. Přítelkyně starého muže viděla, když se na chvíli probral ze spánku a kočičku naposled pohladil. Když starý muž zemřel, kočička chodila v ložnici a hlasitě mňoukala. Lehla si na postel vedle jeho nohy. Její srdcervoucí chování vehnalo všem slzy do očí.
Starý muž myslel na svoji milovanou kočičku i v závěti. Část peněz odkázal těm, kdo se o ni budou starat. Po odchodu starého muže zůstává kočička doma, kde je zvyklá. Od pátku do pondělí je s ní jeho přítelkyně, aby jeho dcera mohla odjet za manželem. Ta o kočičku pečuje ve zbylé dny – bydlí v sousedním bytě.
