Poselství knih

Silné poselství, nemíme zapomenout, .....

Přestože jsme lidé vzdělatelní, jako lidstvo jsme nepoučitelní.

Děkuji vám všem, kteří jste se na chvíli pozastavili.

To je náhoda, já jsem minulý týden na CS TV viděla film Smrt si říká Engelchen. Měli bychom si podobné knihy nebo filmy připomínat, hlavně ti mladí, kteří nevědí vůbec, o co šlo a jak to bylo kruté období.

Já jsem si ve zdejším klubu seniorů vypůjčila před časem Mńačkovu knihu Smrt si říká Engelchen. Četla jsem to na střední škole. Obsah jsem si však po tom více než půl století hodně pamatovala. Hodně to se mnou hnulo, teď stejně jako tehdy.

Bohužel přes všechna varování se historie stále opakuje...

Silný příběh. Nemusí jít vždy o poselství knih, stejně tak mohou být poselstvím vzpomínky některého z rodinných příslušníků, kteří osobně prožívali válečné útrapy. Moji rodiče byli totálně nasazeni v Německu. Maminčinými démony byly zážitky z pobytu v bombardovaném Berlíně na konci války. Vyprávěla o pochodu smrti, ve kterém byla dcera majitele cukrovaru v Kostelci nad Labem, kterou dobře znala a tato kdysi dobře situovaná dcerka se shýbla pro nějakou slupku, kterou zahlédla na zemi. V posledních dnech života jí paměť vynechávala, stáří přemazalo vše krásné co prožila. Její spolupacientka mi při jedné z posledních návštěv v nemocnici řekla, že mluví jen o prožitých válečných hrůzách. Může si každý myslet o mém sdělení co chce, je to jeho věc, ale já vím, že maminka má vždy pravdu.

To je silné, emotivní...