Je Světový den vrabců

Díky za moc hezký článek. To jsme nevěděli, že slavíme své výročí spolu s vrabci na celém světě. Také máme ty malé čimčaráky rádi a těší nás, že se po letech vrátili. I u nás dlouho nebyli vidět.

Děkuji vám za hezké komentáře a hvězdičky. Jsem ráda, že vás článek zaujal.

Vzpomínám, že když jsme přišli sem do domečku, bylo kolem plno vrabčáků a čimčarárovali od rána do večera, naše tůje jich byly plné v zimě, v létě. A pak se někam vytratili a teď je u nás není vidět. Před pár lety jsem jich hejno letmo vyfotila při procházce s Anežkou u nich.

Vrabčáci jsou milí ptáci, a moc mě mrzí, že jich ubývá. Pamatuji se , ž e se za komunizmu proti vrabčákům brojilo jako proti škůdcům , kteří nás připravují o obilí. Dokonce jsem četla, že se za zastřelení vrabců dostávala myslivcům nějaká odměna. Nevím, zda to byla pravda, ale ... V našem městě se intenzívně vyřezávají křoviny a to i v parcích, takže se vrabečci nemají kde schovat jak před zimou, tak před sluncem a vedrem v létě. Dneska jsem to viděla ve své ulici, jak se vyřezaly kvetoucí křoviny zlatého deště . Bylo mi do pláče. Také se tu tzv. upravují ulice, kde jsou zelené pásy mezi domy na parkoviště pro auta. Možná je to pro automobilisty praktické, ale je to dobré pro lidi a hlavně pro děti?

Na vrabce se pamatuji z dětství (*1948). Pak dlouho nic, ani v době kdy jsem dělal v zemědělství. Poprvé po letech jsem je slyšel a pak i viděl celé hejnko v keřích na kraji cesty v Praze - Troji v roce 2020.

Vrabci patřili k mým oblíbeným živočichům už v dětství. Z okna bytu v prvním patře jsem je často pozorovala a složila jsem si o nich i písničku. Začínala: Na naší střeše sedí čtyři vrabci, zpívají vesele: čim, čim čim... To mi bylo asi deset roků. Když se dnes u nás na jihočeském dvoře vrabci objeví, dovedou mi dát dobrou náladu, protože tu s námi pořád ještě jsou.

Perfektní. U nás v Týně jsou. Navečer je slyšet z keřů jejich štěbetání. A pak naráz jako na povel utichnou. Ale řadu let tu tihle naši oblíbení zpěváčci nebyli.

O vrabčácích jsem si s chutí početla. A hned se mi vybavila vzpomínka z dětství. Jezdila jsem na prázdniny k babičce na Plzeňsko do vsi Velečín. A vzpomínám, jak naproti na statku začali sypat slepicím zrní... Hned se k nim přidali holuby a vrabci . A v docela velkém počtu . A ještě mě něco fascinovalo: jak snadno se v té době loupaly brambory. Teda ty první ranné. Nasypal se potřebný počet do proutěného koše, koš se dal pod pumpu a napumpovala se voda, pak proutěným koštětem se sloupávala slupka. A několikrát se to opakovalo, až byly brambory bez šlupek. Jó tenkrát byly první brambory voňavé.

Hezký vrabčí článek, zrovna dnes na procházce jsem je pozorovala, nechtějí se nechat vyfotit...

Máte pravdu, u nás na Praze 11 je nejvíc strak, které si teritorium dobře střeží. Přesto jsou hned na 2. místě holubi, nemilovaní, přesto stálí, ještě že je straky odhánějí. Pokud zajdeme jen kousek do Kunratického lesa, tam můžeme vidět jak vrabčáka, tak dalších pár milých ptáčků. Vždycky jim závidím, že mohou létat a nepotřebují k tomu nic než svoji vlastní energii.