Popelnice a děd Vševěd

No jo, on ten mladý popelář ještě netuší, že jednou bude taky dědek...

Tak si představte, že jsem si dneska tu akci s popelnicí zopakovala! Startovala jsem tentokrát z postele, stačila jsem si jenom natáhnout přes košili kalhoty... To byl teda fofr :-)

:-) :-) Jenom jestli to s tou bábou zapomnětlivou a popelnicí nebylo tak, že se čekalo, jak dopadne ta vesta... :-) :-)

Danuš, hezky jste vše napsala. Ale ten váš chlap se aspoň mohl zeptat, jestli nechcete si dát rybu. Nic si z toho nedělejte, to jsou prostě mužský!

Paní Dano, do hlavy nám nikdo nevidí a trochu humoru je zapotřebí. Jednou jsem hledala Milinku, litala jsem po zahradě, ona nikde. Až pak jsem ji objevila na dně popelnice. Měla ve zvyku za mlada vyskočit na popelnici, no někdo z rodiny ji nechal otevřenou. Jo, za mlada, to se to vyskakuje. :-)

Děkuji za komentáře a je mi to líto, ale paní Richterovou musím zklamat, je to totiž skutečně pravda :-) :-) :-) Občas je dobré si uvědomit, že ten náš život je vlastně spíš k smíchu než k pláči. A i když je pravda, že se mi občas z něčeho brečet chce, lepší je se tomu všemu i sama sobě s chutí zasmát, nemyslíte? Protože samozřejmě vím, že někdy přijde něco opravdu těžkého a k nepřežití, ale tak už to v životě chodí.

Doufám, že jde o velkou nadsázku..

Já si myslím že muži své polovičky neradi chválí a sami přitom chtějí být pochváleni za každou "blbinu". A tak nám ženám zbývá jediné a to pochválit se sami

Dano, v našem věku a po dlouhých letech manželství už se za moc neděkuje, většinou už není proč. Ale sem tam se z obou stran díky ozve.

To je ale dědek lakomej.