Můj seniorský den? Nic moc

Jak to tady tak čtu Váš den, jsem ráda, že zatím můžu cestovat, byt s bolestí zad i kolene. Občas musím vzít léky od bolestí. Jsem ráda, že mám manžela, že mám přátele, zájmy a záliby které mě zatím nedají přemýšlet nato co bude az nebudu moci a zůstanu třeba ležák jako byla moje milovaná babička, které jsem si však moc neužila. Bydlíme pod jednou střechou s dcerou, která má 3 malé děti a jsou u nás každodenně. Vám přeji do dalších let hlavně hodně zdraví a aby byl vždy někdo, kdo Vás obejme, potěší třeba i pouhým slovem a také přeji hodně sil!

Hanko, jak píše paní Kollinová, s věkem přicházejí problémy a občas i samota. Nejsem žádný velký optimista, ale snažím se žít, jak to v mém stavu, plném vážných zdravotních problémů, je vůbec možné. Asi nejdůležitější je mít někoho - přátele, někoho hodně blízkého, i v tomto věku, koho je možné pořád obejmout, a něčím naplnit den. Hodně štěstí a síly do dalších let!

Paní Hano, takových je nás víc, co nemáme dny k prasknutí nabité všemožným aktivitami, ale žijeme si svůj seniorský život v klidném stereotypu sladěném s fyzickými možnostmi, více či méně odkázáni sami na sebe, přesto spokojení a těšící se z každého nového dne. Mně už nejsou dopřány ani kratičké procházky se psem, tak na ně vzpomínám a vybavuji si ty nejhezčí společné chvíle. Přeji Vám mnoho dalších krásných dnů.