Povídka: Štramanda

Ráda jsem si Váš příběh přečetla, v životě to tak někdy chodí. Také jsem nepochopila jako Elena ta velká písmena, diky za vysvětleni, že se jedná jen o Váš pokus, který je určitě pro ostatní velkou neznámou. ( VLASTNĚ ne pro všechny)....

Příjemná povídka , chtěla jsem dát pět hvězdiček, nevím proč tam skočila jen jedna

Hezká povídka. Bohužel někteří zdvořilost postrádají. A pod takovým šéfem pracovat, asi není žádný med.

Vážila jsem si vždy těch nadřízených nebo spolupracovníků, kteří dokázali člověka jako já ohodnotit podle schopností a vykonané práce, a nikoliv podle vzhledu nebo dokonce podle věku. Vždyť ve vojenském archivu, který mi přinesl nejvíc zajímavé práce i pracovních úspěchů a ohlas v cizině, jsem vlastně začínala až ve 40 letech. Dnes by to asi už bylo jiné. Moc hezký příspěvek.

Díky za milé komentáře. K těm počátečním velkým písmenův dodávám na vysvětlení: zkouším psát krátké, úsporné povídky, trochu inspirované životem, ale ne uplně. Něco je fikce. Jen jedna hlavní postava má jméno a všechny ostatní mají jména jen podle např.povolání nebo postavení v rodině: takže třeba místo Pepíček je jen Dítě nebo Vnuk aísto pan Novák je Soused. Prostě to tak zkouším, abych nemusela moc vysvětlovat a rozepisovat :-)

Aleno, zase dobře napsané, jak že života. Mám totiž pár zkušeností. Několik let jsem pracovala jako sekretářka. Když mi šéfa vyhnal 35 letý kolega, který mi nejdříve sliboval, že se nic nemění. Po pár dnech mi mezi čtyřma očima řekl, že nejsem blízká jeho srdci a ať si ke konci roku napíšu výpověď. Byl to zmetek, dlouho tam nevydržel. Není nad hodného šéfa. Jestli to je že života, tak to byl určitě hodný šéf. Ta velká písmena jsem pochopila. Měj se krásně. :-)

Povídka jako ze života. I s tím závěrem. Mám jednu otázku, proč jsou některá slova s počátečním velkým písmenem: Vnoučatům, Manželem, Šéfa a jiné. Nějak mi uniká smysl.