Luxování a mytí nádobí je asexuální

Manželovi se hned po svatbě zdálo, že neluxuju dokonale. Tuto činnost přebral dobrovolně. Já jsem zase paní v kuchyni.

No jo, občas člověk to nádobí umýt musí. I vyluxovat. A lepe sám, než za dohledu někoho zlého. Jo kočičky, ty mohou vše. Mikeš se vytahuje a poroučí, ale když nastartují vysavač hbitě zmizí. Jak někteří muži.

Zapomněla jsem dodat, že nyní podléhám plně vedení své kočky Mejdy, je to ragdolka také s velkýma modrýma očima a krásným dlouhosrstým kožíškem, jehož následky bez reptání luxuji.

Asi jsem měla v tomto směru emancipované manžely/2/. Já jsem pro domácí práce rozdělené na ženské a mužské. To platilo ale jen v mém prvním manželství. Můj muž nikdy nevařil, ale já jsem nejen nemyla nikdy auto / to jsem měla přímo zakázané, abych ho snad nepoškrábala/, ale technické závady jsem jen oznamovala. Můj muž ale v případě potřeby žehlil pleny, luxoval i myl nádobí. Můj druhý manžel sice vypomohl s domácími pracemi / kromě vaření a mytí nádobí/, ale technické problémy jsme raději dělali spolu, nebyl moc šikovný a já měla "odkoukáno" z dřívějška.

Péče o domácnost mi nedělá problémy. První ženu jsem učil vařit a starat se o vše. V druhém manželství jsme se o domácnost střídali. Za vše děkuji své matce.

Kocourek je úžasný krasavec. Jinak domácí práce přenechávám technice. Od doby co jsou myčky a nádobí, pračky, sušičky prádla, chytré hrnce na vaření, vysavače co se dají dálkově naprogramovat atd. nechávám domácí práce na nich.

Vyrůstala jsem v hospodářství, takže dělba práce byla normální pro všechny členy rodiny. Navíc, neměli jsme televizi ani gauč, ani koberce, tak na co vysavač a mytí nádobí nebylo vždy na pořadu dne. Do prvního manželství jsem vstupovala s planými iluzemi, jak vše bude jinak a nepoučena, ještě s planějšími iluzemi vstoupila do druhého. Veškeré "nedostatky", které mnohé ženy na svých protějšcích vidí, jsem si zavinila sama svojí precizností Panny :-) :-) Dnes, co neudělám sama, to není. Dokud jsem to cítila jako submisivnost, bylo to ubíjející. Dnes to vnímám jako přednost, že to či ono zvládnu a ještě mi zbyde čas na zábavu. Abych manžela vyměnila za sebekrásnějšího kocoura, tak to ani náhodou:-) :-)

Jako malá holka jsem pozorovala maminku s jakým klidem umývá nádobí. Já jsem jí pomáhala utírat. Můj první manžel doma nedělal nic. Druhý manžel zase rád vaří, navíc je myslivec a připraví mi i nějakou specialitu, umyje nádobí, vyluxuje. Dělá vše a já ho pak vystřídám. Práce doma je ubíjející, ale nedá se nic dělat. Koupili jsme si stolní myčku na 5 litrů vody, protože jsme jenom dva. Velké hrnce ale musíme umýt ručně. Kdysi mě pozvala známá k ní domů a já žasla - přehnaný pořádek měla všude. Ale za jakou cenu. Jedla nad dřezem, aby nenadrobila na koberec. Boty z venku putovaly do umývadla v koupelně, aby si nenašpinila a tak bych mohla pokračovat. Prostě si myslím, že se člověk nesmí stát otrokem... Hladím na dálku vašeho krásného kocourka.

PS. Kocourek je opravdu krasavec. :-)

Tak u nás se o domácí práce dělíme skoro 47 let a je to bez problémů. Nádobí většinou myje manžel, ručníky a povlečení žehlí také on, o lux se dělíme. Já luxuji tyčovým a manžel klasickým luxem. Náš byt je obou, takže v úklidu se střídáme. Upozorňuji zvednutá obočí, že s tím nemá žádný problém.