Všechny fotografie: Marie Měchurová

Historie jedné fotografie

23. 4. 2024

Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a historického. Nic. Je stará jen šest roků. V té době jsem studovala fotografii na U3V ve Zlíně, a moc se mi to studium líbilo.

Jarní soutěž 2024 knihy Můj příběh

Autor: Marie Měchurová

Hodnocení:

(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 12.5.2024 17:24

Tyto knihy jsem vlastnil také. Ani nevím, kam přišly. Na úvodní fotografii, konkrétně na knize s názvem Podzim, je zajímavý právě nápis podzim. Písmeno -d- vychází kupodivu ze švabachu.

Hana Rypáčková 8.5.2024 16:13

A sbírka doplněna... Když naše děti vstupovaly do stavu manželského, byly výměny knih z rodinných knihoven časté. Tenkrát chtěli mít doma klasiky a nesnadně sháněné tituly. Dnes už knihy mladé tak neberou.

Libuše Křapová 25.4.2024 14:08

Maruško, to je krásné vzpomínání :-) Český rok mám taky, komplet. Četla jsem z ní dětem, když byly malé. Příběh dcery dokazuje, že tolerance ve výchově není všechno :-) manžel zakročil - a vše se v dobré obrátilo :-)

Alena Velková 25.4.2024 10:56

Maruško, i do našich životů kdysi tvrdě a nečekaně zasáhla puberta naší dcery...naštěstí to brzy přešlo...teď jsou na řadě vnučky :-))

Soňa Prachfeldová 24.4.2024 21:56

Moc hezký příběh. V těch knihách máte poklad.

Hana Řezáčová 24.4.2024 19:35

Moc hezké! - Zima vyšla v roce 1981 a stála 65 Kčs, ty tři předchozí každá 56 Kčs - nám se nějak podařilo našetřit a máme všechny :-)

Jana Šenbergerová 24.4.2024 10:40

Život často "tropí hlouposti", ale tentokrát mu to vyšlo. A nejen jemu. Získali všichni a tys o tom ještě napsala moc hezký článek. Ať se vaší rodině i nadále dobře daří.

Marie Seitlová 24.4.2024 09:22

Pěkný příběh a vše je jak má být.

Eva Mužíková 24.4.2024 01:17

Maruško, zázraky se občas ději. Ráda jsem si Tvůj článek přečetla.

Martina Růžičková 23.4.2024 21:09

Hezký příběh. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Docela všední obyčejný den

Ve čtvrtek o půl šesté jsem si v denní porci internetového čtení přečetla několik zajímavých článků…

Marie Dráhová

Můj seniorský den: Co mě asi zítra čeká?

Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní ranní ptáče, nyní už spíše vypelichaný opeřenec, se v paneláku probouzím za skřípotu a vrzání autobusů. Bude hůř, decibely naberou na síle, až venkovní teploty stoupnou a spát zde při zavřených oknech bude očistec.

Jana Vargová

Můj seniorský den

Zamýšlím se, jak prožívám ten svůj volný seniorský den. Co dělám, měla bych a co nedělám, na co se…

Libuše Juráčková

Kdo řídí můj život? Náhoda!

Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či jen bohapusté náhody, ale při čtení této výzvy, zadání či námětu k zamyšlení či rekapitulaci nebo hodnocení života jsem se nejprve zasmála, svůj život si přeci řídíme sami, tak jaképak „míní – mění“.

Marta Hrušková

Člověk míní, život mění: Těžká jsou rána důchodců

Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační rána, kdy nebudu muset vstávat po zazvonění budíku, toho hrozného, nepřítele, který dříve každé ráno nekompromisně hulákal na nočním stolku, dokud mě, na pokraji infarktu, nevyhnal z postele.

Alena Velková