Glosa o brýlích
Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Glosa o brýlích

10. 5. 2024

Nevím, jak komu, ale mně dělají moje brýle naschvály, snad již od těch dob, kdy jsem je začala nosit. A to jsem se snažila jít s módou a mít různé obroučky, aby se mi hodily k šatům, vlasům, praktickým účelům, atd. Pak jsem šla na operaci šedého zákalu, připlatila za čočky a prý nebudu muset nosit brýle ani na dálku, ani na blízko.

Kdyby byla každá operace tak snadná, jako operace šedého zákalu, tak by nám hned bylo na světě líp. Zákrok proveden před několika roky, nemohla jsem si stěžovat, na dálku brýle opravdu nepotřebuji a na blízko na čtení a malá písmenka ano, to si je musím nasadit. Zajímavé je, že za slunečního dne venku vidím na písmenka velice dobře, to brýle nepotřebuji. Také se mi jednou udělal druhotný šedý zákal, byl odstraněn a zase vše dobré.

Ale to není to nejdůležitějsí, o čem chci psát, chci si jen postěžovat na brýle, které se mi záhadným způsobem ztrácejí. A když je přestanu hledat, najednou se zase objeví. Podotýkám, že mám jedny u pc, jedny v kuchyni, jedny na nočním stolku a jedny se snažím nosit s sebou na nákupy. A když zrovna při určité příležitosti je chci použít, nejsou. Nejsou a nechápu, proč k tomu dochází. Pouze ty, co mají jen jednu nožičku a které nepochopitelně uschovávám, jsou k dispozici, v šuplíku mého nočního stolku. 

Ale teď už přetekl pohár mé trpělivosti. Zase nebyly. Ty potměšilé brýle. Dávám si je střídavě na čelo, zase na oči, když pikýruji sazeničky, nebo něco jiného titěrného. Zjistila jsem, že je zase nemám k dispozici. Lezla jsem mezi záhonky, ve skleníku, prolezla špajz, koupelnu, ledničku, terasu a co já vím, co všechno, ostražitě jsem prohlédla každé zákoutí, ale brýle nebyly. Pouze nějaké zapomenuté motyčky apod. Tak jsem si opět jedny brýle do foroty koupila. Podotýkám, že ty levné, jinak bych se nedoplatila. Šla jsem včera připravit večerní krmení pro Mystynku, nabrala z pytle nádobkou granule, něco nezvykle zachrastilo a ejhle. Zase jeden potměšilý zázrak. Brýle si hověly v psích granulích. Ještěže ne ve psích... víte co. Ale je to dobré, zase mám jedny okuláry navíc. 

Přemýšlím, když se psi učí na různé pachy a vystopují něco ztraceného či zakázaného, co kdybych Mystynku naučila najít moje brýle? Jenže čím je natřít, aby moje prošedivělé spánky nepáchly na dálku. Tak raději ne. Co si nenajdu, to nemám. A to vám raději nevyprávím, jak jsem hledala můj prstýnek. Snad až příště.

PS: Prosím o prominutí poněkud infantilních obrázků, ale sranda muší bejt, no ne? 

 

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Soni, brýle, pchá! To já včera hledala podprsenku (můžu to sem vůbec napsat? Abych někoho nepohoršila) Dávala jsem prát jemné prádlo a když jsem ho šla věšet, tak tam ta bílá prostě nebyla. Že by zůstala v pračce, nezůstala. Že by byla mezi ručníky přichystanými jako další várka, nebyla? Znovu prohledat koš na prádlo. Prostě není, ale vždyť jsem ji do toho koše dávala! Není a není. Pak jdu do skříně pro čisté tričko a co myslíte, ano, na tričkách sedí úhledně složená bílá podprsenka, voňavá a čistá.
Zuzana Pivcová
Brýle jsem mívala vždy dvoje, ale čas od času jsem nemohla momentálně najít ani jedny. Tak teď už mám troje. Jedny brýle se mi ještě v Praze záhadně ztratily, měla jsem je velmi krátce, ale jsem dodnes přesvědčena, že skončily doma, v bytě, kde jsem je vyndala po příchodu z práce. Když jsem předělávala bytové jádro, věřila jsem, že na mě odněkud vyjuknou, ale kdepak.
Jan Zelenka
Brýle nehledám, kromě spaní je mám neustále na sobě. A v noci na nočním stolku. Se svými 11 dioptriemi se bez nich neobejdu.
Věra Ježková
Soni, dobře ti rozumím. Já zase potřebuju brýle na dálku. Od pohodové operace druhé katarakty. Dřív jsem měla multifokální, s nimiž jsem byla maximálně spokojena. Vím, co je hledat brýle bez brýlí. Teď mi vadí, že nevidím v obchodě zblízka na zboží, do peněženky, na úřadech na lejstra… Tak s sebou nosím futrál a odkládám je. Taky jsem před lety o brýlích napsala článek.
Alena Velková
Nejhorší je, když zapomenu, že je mám na čele a hledám a hledám :-))
Zdenka Soukupová
Soňo, jak já Ti rozumím... Brýle jsem začala nosit, když jsem ještě chodila do práce. První dva týdny byly kruté. Musela jsem se s nimi trochu skamarádit, což celkem šlo. Co ale nešlo bylo to, že jsem při práci často "cestovala" po různých kancelářích v budově a pak jsem kanceláře mockrát obíhala znovu, jestli jsem tam ty zatracené brýle nenechala. A tak šly brýle na šňůrku a byl klid. A jsou na šňůrce na krku pořád.
Libuše Heulerová
Soni, pobavilo....jsem na tom podobně, pořád je hledám...no, lepší to už nebude!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.