Obyčejný kapesník, řeklo by se
Všechny fotografie: Věra Ježková

Obyčejný kapesník, řeklo by se

13. 5. 2024

Taky považujete kapesník za samozřejmost, stejně jako já? Aby ne. Jistě není důvod se nad ním nějak zvlášť zamýšlet. A přesto jsem to udělala.

Dnes se bez něho neobejdeme. Říkáme mu také hovorově šnuptychl. Název je odvozen od německého výrazu der Schnupfentuch (r Schnupfen – rýma, s Tuch – šátek, hadřík). 

Všeobecně je známo úsměvné pojmenování „čistonosoplena“. Traduje se, že pochází z doby národního obrození. Přední jazykovědec Karel Oliva se však domnívá, v souladu s nejnovějšími výzkumy, že toto slovo vzniklo až ve druhé polovině 19. století, pravděpodobně jako parodie na obrozenecké snahy (např. také jako „klapkobřinkotruhla“).

 

 

Než se stal kapesník běžnou součástí našeho života, prošel dlouhým vývojem. Jeho historie sahá až do starého Říma. Staří Římané používali lněný šátek na utření potu. Využívali ho i jako módní doplněk a nosili ho vždy na viditelném místě. Kapesníky se používaly i během gladiátorských her – jejich vhození do arény znamenalo začátek boje. 

Kapesník používali tisíc let před naším letopočtem i Číňané. Kusy ozdobné látky na hlavách soch z dynastie Čou (od 1122 př. n. l.) svědčí o tom, že měly nejspíš ochránit nositele před sluncem.

Do poloviny 13. století se využívaly kapesníky v Evropě podobně jako v Číně, a to zejména ve Francii a v Anglii. Poté je Francouzi začali používat na utírání slz. Zdomácněly především na královském dvoře.

Za výsadu vyšších vrstev byl kapesník považován i později. Tak tomu bylo například v renesanci. Byl často hedvábný a nosily ho především dámy. Kapesníky se dávaly i jako dárky a muži jimi ženám vyjadřovali své city.

 

 

Postupně začaly kapesníky plnit také funkci módního doplňku, byly známkou urozenosti. Kombinovalo se hedvábí s benátskou krajkou, případně se zlatými a stříbrnými výšivkami nebo monogramy. Staly se tak cennými, že se dokonce odkazovaly v poslední vůli. Koncem 17. století byly v západní Evropě již běžně rozšířené. V dalším století získal kapesník i nové využití – dámy jím například mávaly na pozdrav při různých společenských akcích.

V rokokové Francii se napouštěly kapesníčky vonnými silicemi, které způsobovaly zarudnutí tváře, a dámy si je při rozhovorech často přikládaly k nosu na znamení, že se stydí, červenají, což bylo v té době módní. Podle některých historických záznamů kapesníky zpopularizovala francouzská královna Marie Antoinetta.

Do nižších vrstev společnosti začaly kapesníky pronikat až v 18. století; převážila jejich praktická funkce.

 

 

Kapesníky byly většinou bílé, protože tato barva je pokládána za hygienickou. Navíc dámy, které je nosily, se považovaly za jemné a něžné, což bílá barva představuje. Barevné kapesníky měly pouze dekorativní charakter.

V minulosti existovaly i tzv. smuteční kapesníky. Byly spíše jednoduché, bez přehnaného zdobení; musely však mít černý okraj.

První český kapesník byl ušit ve druhé polovině 19. století poblíž Jilemnice ve východních Čechách. Tkalci v Podkrkonoší tkali na ručních stavech zprvu bílé lněné kapesníky. Ty se později barvily, obšívaly obrubou a zdobily ažurou. Později byly stavy nahrazeny stroji a len bavlnou a výroba se rozšířila po celých Krkonoších. 

 

 

Papírové kapesníky se objevily během první světové války. Americká společnost vyvinula produkt s názvem cellucotton jako náhradu za bavlnu, jíž byl v té době nedostatek. Cellucotton nejdříve sloužil vojákům místo ručníků při provádění hygieny a na ošetřování jejich ran.

Později začaly být používány papírové kapesníky na odstraňování make-upu, který získával oblibu zejména v Hollywoodu. Od roku 1930 začali lidé hromadně používat papírové kapesníky jako praktického pomocníka při rýmě. Na trhu se postupně objevovaly i barevné nebo vícevrstevné kapesníky, kapesníky s potiskem a kapesníky parfémované.

 

 

V posledních letech papírové kapesníky vytlačují kapesníky látkové, které se objevují jako módní doplněk nejčastěji v kapsičkách pánských sak. Jeden Západoevropan spotřebuje údajně přibližně 200 papírových kapesníků ročně. (To se mi zdá málo. Například já jich spotřebuji určitě víc.) 

Nechápu, jaký smysl má dělat uzel na kapesníku – jistě, říká se, aby člověk na něco nezapomněl. Ale ten uzel mu přece nenapoví, na co nemá zapomenout. Látkové kapesníky používám minimálně. Beru si je vlastně pouze k zubaři. Jsou méně hygienické než papírové. Musí se prát, žehlit a skládat do úhledných čtverečků. A já žehlím velmi nerada.

 

 

S využitím zdrojů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapesník

https://www.denik.cz/spolecnost/kapesnik-symbol-bohatstvi-i-predmet-zarlivosti-20201103.html

https://www.jicinskozpravy.cz/zpravy/24557-cistonosoplenu-nevymysleli-obrozenci-rika-karel-oliva

https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/puvodce-slova-cistonosoplena

https://www.tvojeharmony.cz/tips/z-historie-kapesniku/

domácnost glosa životní styl
Hodnocení:
(4.9 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Věro, děkuji za Váš zajímavý článek. Někdy ráda navštívím výstavu "retro" věcí a připomínám si, které z vystavených předmětů jsme v dětství s rodiči a nebo později v domácnosti používali. Látkové kapesníky používám dodnes, papírovým příliš nefandím /a stejné jako na fotografii - barevné s výraznými květinami - mám dodnes/.
Dana Straková
Opravuji " s žehličkou dělat" chybička se někdy na mobilu a ještě k tomu na sluníčku vloudí.
Dana Straková
Děkuji, hezký článek. A pro paní Vargovou jenom uvedu, že kapesníky se u nás vždy praly odděleně od ostatního prádla a před praním se, hlavně ty pánské, vyvářely ve slanè vodě. Celkem makačka, ale žehlení kapesníků bylo to první, co mi maminka dovolila s žehličkou dě po st. Myslím, že dneska už by dítěti nikdo žehličku do ruky nedal. No ony jí většinou ty mladé hospodyňky ani doma nemají :-)
Martina Růžičková
Věro, moc pěkné pojednání. Zase jsem se od tebe dověděla plno zajímavostí. Používám už jen papírové kapesníky. Pár svých starých látkových, které se mi líbí, jsem si schovala. Stejně tak i kapesníček po babičce s vyšitým monogramem.
Alena Tollarová
Krabice papírových kapesníčků je u nás stále tzv. při ruce. Ale po kapsách nosím zásadně kapesníky látkové. České kapesníky se stále prodávají a je to dobře. V tanečních jsme my dívky dávaly chlapcům takový sváteční bílý kapesníček. Dělaly jste to také?
Jana Vargová
Paní Věro, zase hezký článek na zdánlivě obyčejné téma. Díky za pěkné čtení.
Věra Ježková
Děkuji podruhé. :-)
Zdenka Jírová
Na tradiční kapesníky nedám dopustit. Používám je stále, papírové nosím v kabelce jen "pro strýčka příhodu". Kapesníky bývaly velmi pěkným malým dárkem pro dámy i pány. Dnes jsou kapesníky dost drahé. Nevadí mi jejich praní ani žehlení. Zvyk je železná košile.
Dana Puchalská
Moc hezký článek. Látkové u nás používá jen manžel. Já jsem přesedlala na papírové.
Eva Mužíková
Věrko, Ty dokážeš napsat článek a nafotit fotky snad o čemkoliv. A vždy zajimavě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.