Ilustrační foto: Pixabay

Člověk míní život mění - Divadelní kalhoty

20. 5. 2024

Jarní soutěž 2024 móda Můj příběh

Autor: Marie Faldynová

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 13.6.2024 15:53

Díky moc za tuto úsměvnou příhodu ♥

Zdenka Soukupová 21.5.2024 13:53

Příběhy tohoto typu jsou fakt nejveselejší. S chutí jsem se zasmála.

Naděžda Špásová 21.5.2024 12:25

Je hezké, když máme někoho, s kým si rozumíme a máme se rádi. Dobře napsané.

Hana Rypáčková 21.5.2024 07:49

Musíme si pomáhat... Hezké..

Marie Seitlová 20.5.2024 18:28

Tak to se vám povedlo, pobavila jste.

Blanka Lazarová 20.5.2024 11:31

To nevymyslíš, to se prostě stane .... :-) Dík za pobavení :-)

Marie Macková 20.5.2024 10:40

Kouzelné. Potěsilo.

Alena Velková 20.5.2024 10:36

Hezká příhoda. Pobavila jsem se :-))

Marie Měchurová 20.5.2024 10:08

Život tropí hlouposti. Aspoň jste se od srdce zasmály, a vyřešily jste to k oboustranné spokojenosti.

Zpět na homepage Zpět na článek

Mám ráda černou

Vím, źe svět není jenom černý a bílý, ale mám prostě ráda černou barvu, především na oblečení.…

Dana Straková

Můj seniorský den: Nestíhám!

Nejsem ranní ptáče, z postele neskáču radostně, vím, nezní to příliš pozitivně, ale je to mé pravé já, a nyní je mu konečně dopřáno plně se projevit, už nic s tím nedělám.

Věra Lišková

Křehké dámy o berlích

Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po vlhké dlažbě a jela jsem k zemi jako namydlený blesk. V mé malé dušičce i v těle se jako by život zpomalil.

Ilona Ondráčková

Neděle

Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.

Jan Zelenka

Seniorský den je vlastně normální den

Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když jsem chodil do práce, snil jsem o tom, jak to bude, až nebudu muset pracovat a budu si jenom užívat.

Jiří Vymětal