Filmaře do bytu – hůl do ruky

Moc hezky napsáno, zažít bych to nechtěla.

Moc hezký fejeton. Děkuju.

Tak to je něco. Několik let jsem pracovala na Barrandově, naštěstí jsem natáčení v něčím bytě nezažila.

Krásný příběh. Něco takového jsem nikdy nezažil. Ale filmařina je řehole. V 90. letech jsem točil pro boleslavskou škodovku instruktážní film, jak opravovat lak na autě. dodnes vzpomínám na svůj scénář: Polodetail - ruka sahá dokbelíku. Detail - ruka uchopuje houbičku. Polodetail - ruka s houbičkou směřuje vzhůru. Polocelek - ruka s houbičkou se blíží k opravovanému místu na karoserii. Atd. Po vteřinách. - Takže jim nezávidím.

Dovedu si živě představit, jak jste trpěla.

Pěkné. S paní Jiráskovou jste si nepomohla, ale ostatním jste zajistila aspoň částečnou dávku "tolik potřebného" nikotinu.

Když jsem ještě pracovala ve Vojenském ústředním archivu na Invalidovně, zažila jsem tam mnoho filmování, naše i zahraniční. Filmaři vtrhli do objektu doslova jako vichřice a bylo jich všude plno. Měli s sebou ale veškerý catering a k nám se chovali s respektem, pouze někdy při natáčení během pracovní doby nechtěli, abychom vylezli z kanceláří a zničili jim záběr. Starý objekt Invalidovny ve své tehdejší dokonalé zachovalosti (to je ironie) se stal blázincem, polní nemocnicí, věznicí. Třeba 3 týdny chystali prostředí, pak jednu noc točili a pak vše uklidili a odjeli. Ráda na ně vzpomínám.

Tak teď už vím,komu nikdy byt nepůjčím....

Zajímavé čtení. Líbí se mi váš smysl pro humor.

Úplně to vidím v barvách a to jsem u toho zaplaťbůh nebyla. Pěkný příběh pro čtenáře. :-)