Vezmi svůj kříž...

13. 2. 2013

Životem se vlečem, těžkou cestou bolu.
Přijď můj Spasiteli, půjdem po ní spolu.
Kam ty nohou vkročíš, tam já stopu kladu.
Tys Světlo přede mnou, já Tvým stínem vzadu.

Jdeme stejnou cestou, s hlavou nakloněnou,
těžkým krokem oba, s křížem na ramenou.
Kříž, do vínku jsi dal mi, Pane,
já nést jej chci s láskou a odvzdaně.

Ač padám únavou, věřím, že znovu vstanu.
Kéž Kříž ten přesvatý, milovat nepřestanu!
Až zazní "dokonáno" odpoví můj ret:
"Já milovala Tebe, Kříž i tento svět."

Autor: Marie Pudichová

Hodnocení:

(4.8 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Pudichová 14.2.2013 11:39

Nejedná se o můj kříž, jak už jsem se zmínila, je to hold těm, kteří ho do vínku dostali, statečně ho nesou a nezoufaji. Nejde ho jen tak odložit. Znám takové.

Zuzana Pivcová 14.2.2013 08:56

Je pravda, že jít po vyšlapané cestičce by bylo příliš jednoduché. Líbí se mi, co jsem kdysi někde četla: Nechoď jen po uhlazených cestách, jdi také cestou, kterou před tebou ještě nikdo nešel. Ať za tebou zůstanou i stopy, a ne jen prach. Z vlastní zkušenosti vím, že žal a starost nás posilují a umožní nám obrovskou duchovní proměnu s vyzrálejším pohledem na svět. Ale jsou zároveň i startovacím můstkem k příští radosti, kterou si pak umíme daleko intenzivněji a hodnotněji prožít.

Olga Štolbová 14.2.2013 08:54

Marie,život je přece o něčem jiném.Odložte ten kříž,vždyť i sama věříte,že znovu vstanete.Někdy je to dřina,ale hledání štěstí a pohody za to stojí.Přeju všechno dobré

Marie Pudichová 14.2.2013 08:54

Život nedává všem stejnou měrou pocit štěstí a radosti. Přináší i bolesti a utrpení. Těmito slovy chci vzdát hold těm, kteří dokázali svůj „kříž“ přijmout a proměnit svá utrpení a bolesti v radost a lásku. Tu pak rozdávají tam, kde schází…

Jiří Libánský 14.2.2013 01:08

Báseň je pěkná, dobře napsaná s velkou hlubokou myšlenkou. Ale hovoří o našem životě jako o utrpení od narození k smrti. O strastiplné cestě, kde jen Ježíš je nám jediným utěšitelem. Nesouhlasím s tím. Jsme zrozeni k radosti. Utrpení je nám dáno jen v nezbytné míře tolik, kolik je nám ho třeba pro očištění a kultivaci duše v tomto životě. Někomu více, někomu méně. Utrpení nám ale rozhodně není dáno proto, aby naplnilo náš život a dalo mu smysl.

Zpět na homepage Zpět na článek