Fotografie vypráví: Valdemossa
Všechny fotografie: Z rodinného archivu Michaely Přibové

Fotografie vypráví: Valdemossa

27. 5. 2024

Se sestrou srovnáváme staré fotografie, výpisky z knih, poznámky. Třídíme, vyhazujeme, co se nám zdá již zbytečné a opravdu jen to nejmilejší si ještě ponecháváme. A tak jsem při třídění fotek narazila na fotku starou přes dvacet let, kde jsme spolu se sestrou na dovolené na Mallorce. Tedy vlastně, když odlétáme z Mallorky.

 Fotografie vypráví - Valdemossa

  

Při úklidu jsem našla svůj literární deník. Musím se posunout ještě o dalších dvacet let nazpátek, do mládí, do let studií. Ráda jsem četla životopisy slavných lidí. Tenkrát se mi zalíbila kniha André Maurois: Lélia neboli Život George Sandové. Hltala jsem příběh o životě Sandové, o jejích vztazích s Müssetem, Chopinem a mnoha dalšími. Vypsala jsem si z této knihy pár citátů: S vírou je to jako s láskou. Člověk ji najde v okamžiku, kdy to nejméně očekává.

A teď se vrátím k Mallorce. Bylo nám něco přes čtyřicet, dcera i synovec končili vysokou školu a my jsme si řekly, že si po letech, kdy jsme se samy staraly o děti, zasloužíme hezkou dovolenou. A odměnily jsme se zájezdem od Fischera na Mallorku.

mallorca.jpg

V týdenním pobytu byl zahrnut výlet do Valdemossy. Návštěva kláštera. Když jsme procházely místnostmi kláštera, zastavila jsem se v jednom pokoji. Jelikož zde nebyl průvodce, pročítala jsem cedule v angličtině a popis místnosti jsem překládala. Zde pobývala George Sandová se Chopinem. Zatajil se mi dech. V paměti se mi vybavila kniha Lélia. Tak teď stojím v pokoji, kde Aurora (George Sand) pobývala se Chopinem. Kde ji lidé nepřijali, kde Chopin trpěl zhoršující se tuberkulózou, neboť při pobytu nastaly deště a vlhké počasí skladateli neprospělo. Kapky deště bez přestání dopadávaly na okenní parapet a onen pobyt Chopina inspiroval k napsání preludií.

Fotografie vypráví - Valdemossa

  

Po mnoha letech jsem si koupila Chopinovy skladby pro klavír a náhodou mezi nimi bylo preludium, opus č. 28, Rain drop. V mysli se mi vybavila kniha i můj pobyt na Mallorce.   

Všechno se nějak dává dohromady, vzpomínky se poskládaly, vše se uzavírá. Svůj článek bych ráda ukončila tak, jak jsem kdysi ukončila své poznámky z knihy Lélia neboli život George Sandové, a to slovy G. Sandové.

Člověk je šťastný, sám, když ví, jak na to – mít prosté záliby, jistou odvahu, schopnost jistého odříkání, lásku k práci a především dobré svědomí. Štěstí tedy není chiméra, tím si jsem nyní jista, když užíváme zkušenosti a přemýšlení, dosáhneme u sebe mnoho, dokonce si člověk vůlí a trpělivostí obnoví zdraví… Žijme tedy život jaký je, nebuďme nevděční.

 

3f2vhzz9.png

 

 

Jarní soutěž 2024 Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Na Mallorce jsem nebyla, ale Sandovou a hlavně Chopina mám ráda. Děkuji.
Marie Seitlová
Při pobytu na Mallorce jsme si s kamarádkami zajely také do města Valdemossa, kde pobývali Sandová s Chopinem. Je to krásné město.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.