Pravda se mě bojí. A já jí.
Stojím u propasti, na kraji,
visí nad ní ruka, v prázdnu.
Udělal-li bych krok, spadnu.
Láska se mě bojí. A já jí.
Květiny na louce lákají,
kryjí jed v zrnkách pilu.
Připravuje mě o sílu.
Víra se mě bojí. A já jí.
Hlasy z útrob volají,
paprsek světla přede nit.
Nechci na skále zrno sít.
Smrt se mě bojí. A já jí.
Anděl se dívá, potají,
na můj pobyt v křehkém osvětí.
Jednou mě zadusí. V objetí.