Demence, nebo humanismus?
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

Demence, nebo humanismus?

9. 6. 2024

Zjistili jsme, že kamarád Štěpán má vskutku prazvláštní hobby. Píše a odesílá nejrůznější poťapané vzkazy, průpovídky a sdělení neznámým lidem. Například vezme kus papíru, napíše na něj třeba „Nikdy si nerozškrabuj pupínky, budeš mít boláky,“ vloží to do láhve, pečlivě ji uzavře a pustí po vodě do dálav.

Prasklo to na něj, když jsme ho minulý měsíc vzali s sebou na třídenní rybářskou expedici na Berounku. Mělo nám být divné, proč o to tak škemrá, když sám ryby nechytá. Měli jsme se pozastavit nad tím, proč s sebou táhne tašku různých lahví a lahviček, měli jsme se ho zeptat, proč už v autě jen zamyšleně sedí a pořád si něco zapisuje do sešitku. Takže nakonec to dopadlo tak, že my s Lubošem, Viktorem a Otou jsme od nevidím do nevidím bičovali hladinu té krásné řeky svým loveckým náčiním, kdežto on svými poťapanými flaštičkovými depešemi.

Štěpán se ovšem nespokojuje jen s vodní poštou. Když jsme třeba vyrazili do blízkého lesa pro pár suchejch větví na večerní táboráček, stihl rozvěsit několik lahviček i na stromy. Jednu flašku se vzkazem pro případného nálezce dokonce vložil do jámy, do které jsme na konec pobytu zakopávali odpadky. Komentoval to slovy: „Třeba tady jednou budou vědci provádět archeologickej výzkum, tak ať si ti kluci vzdělaní počtou.“

Naprosto jednomyslně jsme se shodli, že v mozkovně našeho skvělého kamaráda asi došlo k nějakému zvláštnímu procesu. Ota nastolil zásadní otázku: „ Hergot, chlapi, že by demence?“ Vedeni snahou přijít tomu na kloub, podrobujeme Štěpána rafinovanému výslechu. „Hele, vole, a jak tě tohleto rozesílání ptákovin vůbec napadlo?“ Nebe je poseté hvězdami, opodál něžně šumí Berounka, u nohou nám plápolá ohýnek a Štěpán vypráví: „Začalo to tím, že jsem v Praze ve Vltavě našel flašku, v níž byla cedulka se sdělením Věř poutníče, že na hemoroidy je nejlepší Hemogel. Nejdřív jsem to bral jako fóreček, ale pak mě napadlo, že to je vlastně bezvadná věc, takhle se s lidmi dělit o své poznatky a své zkušenosti. Prostě to napíšeš na papírek, prdneš do láhve a pošleš někam do neznáma. Buď to někdo najde, nebo ne, buď tomu bude věřit, nebo nebude. V každým případě se ale vyhneš tomu, že se o tom s tebou bude dohadovat. Chytlo mě to a tak jsem taky začal posílat. Pamatuju si, že první moje cedulka měla text Nastrouhej si do rizota muškátový oříšek a zažiješ v hubě rozkoš!“

Pokukujeme po sobě a operativně měníme názor. Nene, Štěpán není vypatlanej dement, on je vlastně velký humanista. On se skromně cítí být jedním drobným kamínkem v mozaice lidstva a jako takový se s ostatními drobnými kamínky dělí o to, co ho život naučil. A sděluje to klidně, bez hádek a bez toho, aby si programově vybíral adresáta. Jeho flaškovou poštu přece může najít stejně tak prostý popelář jako slovutný profesor jaderné fyziky. Uznale pokyvujeme hlavami a žádáme další informace: „Hele, Štěpáne, a jaký věci do těch svých dopisů třeba píšeš?“ Vytahuje svůj umatlaný sešitek a rozvážně v něm listuje. „Tady mám několik věcí připravených na zítřejší posílání. Například Než dáš vykastrovat svého kocoura, vžij se do jeho pocitů. Opatruj své ledviny, máš jenom jediný. Respektuj, člověče, že lev je král zvířat. To, že červené víno má mít pokojovou teplotu, je jen blbá pověra. I ředitel hygienické stanice může bejt pěknej špindíra. Víc toho, kluci, nemám, protože mi docházejí flašky,“ ukončuje zasmušile.

V duchu provádím tvrdou sebekritiku. Jak jsem si mohl myslet, že ty vzkazy a sdělení jsou poťapané. Všechno, co nám teď Štěpán řekl, s čistým svědomím podepíšu. Podobnou sebereflexi zřejmě právě prožívají i ostatní kamarádi, protože Viktor se vztyčil a pronáší věty plné krásného hluboce lidského pochopení: „Klídek vole, připrav si další dopisy. Hned ráno sjedu do města a koupím basu piv. Nebo radši dvě basy. A seženu i kvalitní špunty. Jo a můžeš počítat ještě s jednou malou flaštičkou k tomu, mně totiž zejtra dojdou prášky, co beru na vysokej tlak.“

 

 

 

 

 

 

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Pudichová
Nikdy jsem láhev se vzkazem neposlala,ani nenašla. Tak posílám alespoň touto cestou : "Buďme k sobě ohleduplní" ✿ ◕⁠ᴗ⁠◕⁠ ✿
Milan Pepo
Tak vzkazy v láhvích... Pěkný fejeton, jenže já jsem dlouho přemýšlel jestli na něj reagovat. Kdysi jsem totiž taky našel láhev se vzkazem. Nebo spíš vyznáním, výpovědí... já nevím jak to nazvat. Chlapi znáte Doupov. Doupovské hory. Vojenské cvičiště. Desítky dnes už jen tušených zaniklých vesnic. Jeseň, Mětíkalov, Heřmanov... Zbytky zdí zničených stavení zarostlých bezem, kopřivami a lebedou. Je to nějakých čtyřicet let. Byl jsem tam tehdy služebně a tak jsem si jednu volnou neděli vzal řidiče a jel se ,,podívat". Podle mapy jsem našel bývalou osadu Heřmanov. Možná půl kilometru do kopce v srpnovém parnu jsem se prodíral po pás kopřivami. Osadu jsem našel. Jo... nízké zarostlé zídky bývalých chalup. Snad jen povědomě tušená náves, kaplička... tady možná hospoda. Vstoupil jsem do jednoho takového stavení... tedy toho co z něj zbylo. Ve vlhké hlíně podlahy zbytky porcelánových střepů hrnečků či talířů... Kus nějakého zteřelého rámu obrazu se střepy kolem. Tak jsem nohou odhrnoval ty pozůstatky. V rohu místnosti, snad bývalé sednice, nějaká láhev, tedy byl vidět jen kousek. Nevím co mne to napadlo a láhev jsem vyhrabal. Byla to taková snad pivní láhev z hnědého skla. Očistil jsem ji od nánosu hlíny a uvnitř spatřil nějaký papír. Korková zátka nešla vytáhnout. No tak jsem tu láhev rozbil... A uvnitř jsem našel ruličku papíru snad stránku vytrženou ze školního sešitu...promiňte...začínají se mi potit brýle. Ten papír se téměř rozpadal. Němčina není moje nejpevnější stránka, ale na tom listu byla zpověď snad desetiletého kluka, nějakého Seppa. Sepsal vše co cítil na jednu stránku. Před odsunem, dal do láhve a zakopal. Tam nebyla žádná politika. Tam psal o hrušce za humny, se které spadl. O studánce za vsí... Já tvrdý voják jsem nad tím dopisem či vzkazem brčel s prominutím jako starý vůl. Až se mi stářím a slzami totálně rozpadl v rukou. Tak tedy... raději deset lahví s nějakým vtipným vzkazem, než jednu jako já . :-(
Alena Švancarová
Kdo si hraje,nezlobí.
Zdena Proboštová
To je krásný. A pro paní Vargovou, jednou jsme na návštěvě rodiny na severní Moravě našli na stromě visící balonek. Tak jsme ho prozkoumali a byla tam adresa dívky ze severních Čech a číslo telefonu. Tak jsme poslali pohlednici a zavolali. Radost byla veliká
Jana Vargová
Máte vynalézavého kamaráda. Možná by svoje teritorium mohl rozšířit. Vybavila jsem si podobné aktivity za mé puberty - s nafukovacími balónky jsme vypoustěli adresy. Nikdy nám nikdo nenapsal. Díky za další nedělní povídání.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.