Alice (69 let): Příprava na stáří? Rodina tvrdí, že zbytečně panikařím
Ilustrační foto: Freepik

Alice (69 let): Příprava na stáří? Rodina tvrdí, že zbytečně panikařím

12. 6. 2024

Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým plánech, zlehčují mé nápady. Manžel mi také nepomáhá.

Nedávno zemřela moje maminka. Při péči o ni jsem si uvědomila, jak je důležité prožít poslední roky života důstojně. Nakonec poslední roky prožila v domově pro seniory, kde měla dobrou péči. Dokud byla ve svém bytě, byla to hrůza. Nevycházela ven, protože tam nebyl výtah a schody nezvládala. Nemohla do vany, sprchový kout neměla. Byt byl naprosto nevyhovující. Můj byt je podobný. Je mi jasné, že kdybychom já nebo manžel začali mít potíže s chůzí, jsme takzvaně namydlení. Bydlíme v druhém patře bez výtahu, do obchodu máme celkem daleko, všude jezdíme autem. Co bude, když nebudeme schopni řídit?

Začala jsem o budoucnosti mluvit. Manžel nechce ani slyšet o možnosti, že bychom byt vyměnili za menší, v domě s výtahem. Navrhla jsem také, že bychom se pomalu rozhlíželi po nějakém bydlení přímo určeném pro seniory, vím, že vznikají různé pěkné komplexy zaměřené na lidi vyššího věku. Něco máme naspořeno, máme ještě jeden byt, který pronajímáme, finančně bychom si nějakou změnu mohli dovolit. Muž odmítá, tvrdí, že je v našem bytě zvyklý. Přitom pořád jen sedí doma a kouká do počítače. Je filatelista, jeho život je v podstatě virtuální klábosení s jinými sběrateli.

Syn mě v mé snaze něco změnit také nepodporuje. Nedovede si představit, co to je mít obavu ze stáří. Je zdravý, vůbec netuší, jaké starosti jsme s maminkou měli, jak byly její poslední roky života těžké. Všechno jsem to řešila já, nechtěla jsem mé mužské obtěžovat, zatěžovat. Možná to byla chyba, dokud člověk něco sám nepozná, neprožije, nedovede si to představit.

„Mami, nepanikař, jsi mladá, zdravá,“ říká syn.

Kdykoli začnu něco o budoucnosti, reaguje stejně i snacha i vnučka: „Ty budeš v kondici do sta let, teď bude běžné, že lidé v devadesáti budou takoví jako jsou nyní v šedesáti.“

Jsou tak trochu naivní, řekla bych, ale nechci vyvolávat konflikty, neshody, jsem ráda, když přijedou, tak nechci mluvit o negativních věcech.

Nemám nikoho, s kým bych na toto téma mohla mluvit. Zatím jsem zdravá, snažím se cvičit, hodně chodím pěšky. Ale nedávno jsem měla problémy se zády a jen se mi potvrdilo, že náš byt není uzpůsoben tak, aby v něm mohli žít nemocný, starý člověk. V koupelně jsem se nedostala do vany, sedačku máme tak nízkou, že jsem se na ní vůbec nemohla usadit, natož z ní pak zvednout.

Ale je zbytečné přebudovávat teď koupelnu na bezbariérovou, když bychom do bytu časem třeba stejně nevyšli, když dům nemá výtah.

Manžel si ze mě dělá občas legraci, že vše vidím moc černě. Možná jsem založením spíše pesimistka než optimistka. Ale štvou mě ty v poslední době časté řeči, které problémy spojené se stárnutím zlehčují. Nenávidím, když někdo říká: Ty tady budeš to sta let. Nebo mě štve i věta: Osmdesátka dneska nic není, to je mládí.

Jsou to jen nesmyslné slogany, prázdná reklamní hesla, kterým může věřit jen člověk, který se stárnutím nemá žádnou zkušenost.

Sbírám síly, že svolám rodinnou poradu a na rovinu všem řeknu, z čeho mám obavy, co mě trápí. Zajímalo by mě, jestli má i někdo jiný podobnou zkušenost. Jestli uvažuji správně nebo opravdu jen zbytečně panikařím a měla bych si spíše užívat přítomnosti, toho, že jsem zatím relativně zdravá.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

Můj příběh rodina stárnutí
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaromír Komenda
V 69. létech se může připravovat akorát na krchov....o))))
Jiří Dostal
:-) Intimní rozmary jsou bezbřehé, ale možná přijde i průser.... :-)
Jana Porcalová
Vysmívání se rodiny Vašim obavám a poukazování na životaschopnost jiných seniorů je jen hloupé přehlížení problémů stáří. Možná máte genově "zaděláno" na budoucí problémy, které znáte od Vaší maminky, bude těžké se s nimi naráz vypořádávat, AŽ TO PŘIJDE! Navíc jste asi obklopena rodinou, která Vám zřejmě nebude schopná pomáhat, jak bude potřeba, včetně Vašeho sobeckého muže. Už se určitě nezmění k lepšímu, spíš bude od Vás chtít větší služby. Tvrdě změny vyžadujte nebo budete později litovat.
Lenka Kočandrlová
Připomíná mi to knihu od Fuchse Pan Theodor Mundstock.Ten se připravoval na pobyt v koncentráku a nakonec ho přejelo auto...nechávám vše,až jak se to vyvrbí, nedělám si předem starosti.
Jitka Caklová
Vlastní myslí si z přirozenosti "problém" děláme jen my sami. Vím to z vlastní zkušenosti.
Hana Rypáčková
Na stáří a nemohoucnost myslím. Stačilo mi porouchané koleno a nevlezla jsem do vany, nechala jsem si přidělat dvířka u vany a je to super pomoc. Práhy v bytě nemám. Je v domě výtah a prodejnu COOPu naproti, v domě si pomáháme. .Auto zatím používám.. Tak snad jsem se o výhledy ve stáří postarala. Jinak ty slogany od dětí a vnoučat znám....
Ludmila Černá
Máte pravdu. Kdysi dávno jsem něco podobného řešila s rodiči. Marně. Napadlo mě tenkrát, že si nechtějí připustit, že jednou bude problém. Takové to "Když na to nemyslím, nestane se to".
Danka Rotyková
Omlouvám se za změnu jména pisatelky.
Danka Rotyková
Jsem rozhodně pro vhodnou změnu v bytě jako přípravu na stáří. Stěhovala jsem se před 2 lety do pěkného malého bytu ve 2,patře s výtahem a zatím je to ta nejlepší změna v mém životě. K synovi to mám 300 m, to je obrovská výhoda. Paní Hano, I když se s vámi partner o tomto tématu nebaví, nečekejte na nikoho, plánujete a pak to s manželem proberte. Jednou vám bude vděčný.
Jitka Caklová
Paní Hano, záleží na úhlu pohledu. Manželovi je 81, díky tomu, že mám řidičák, ale i auto, mohu manžela odvézt na parkoviště zdravotnického zařízení, na "erárním" invalidním vozíku ho odvezu do ambulance. Já jistotu, že budu mít takovou péči, jakou má můj manžel nemám, ale díky tomu, co jsem napsala 06:58 se z toho nehroutím :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.