Radek (68 let): Moje dovolená s vnoučaty byla otrava, ne radost
Ilustrační foto: Freepik

Radek (68 let): Moje dovolená s vnoučaty byla otrava, ne radost

29. 7. 2024

Když jsme se ženou odešli do penze, rozhodli jsme se, že vezmeme vnuky na dovolenou k moři. Mladí si odpočinou a my si dětí užijeme. Tak jsme si to malovali. Jenže přišlo rozčarování.

Máme dva vnuky, desetiletého a osmiletého. Asi jako každý děda jsem na ně pyšný a jsem vždycky rád, když s nimi syn přijede. Že bychom je vzali k moři jsem loni navrhl já a žena byla nadšená. Syna a snacha taky, bylo vidět, že jim odpočinek přijde vhod, hned si domluvili pobyt na chalupě u přátel. Vybral jsem malý hotel s polopenzí v Řecku, v místě, které mi kolega doporučil. Pečlivě jsem vše progooloval, prokonzultoval s ochotnou paní v cestovce. Šlo o menší příjemné letovisko s písčitou pláží vhodnou pro děti.

Kluci byli protivní už při první večeři. Nic nejedli, pak jsme je přemluvili, aby si dali aspoň suché špagety. Omáčku na ně nechtěli, protože byla červená. „Červené nejíme,“ prohlásil Petřík. Smáli jsme se tomu, mávli jsme rukou, nakonec se oba nacpali zmrzlinou a my si říkali, ať si užijou, ať na dovolenou s námi vzpomínají v dobrém. Jenže oni odmítali jíst i následující dny. Nic jim nebylo dost dobré. Nakonec jsem je vzal do restaurace na pizzu, tu si dali. Vysvětlil jsem jim, že jídlo v hotelu máme zaplacené, že se z něho dá něco vybrat a že je proto nesmyslné chodit na pizzu každý večer. Byli na naštvaní. Uvědomil jsem si, že jsou zvyklí dostat to, co chtějí. Vysloveně si pizzu vynutili. Nemluvili, pobrekávali, byli protivní.

Odmítali jakoukoli procházku. Chtěli jsme se s manželkou projít, lákali jsme je na zmrzku, oni seděli v pokoji a koukali do tabletů. Další den nechtěli ani na pláž. Donutili jsme je, byli z toho otrávení.

Jednomu začalo být špatně. Není zvyklý být na sluníčku. Je bledý, pořád nemocný. Tak s ním žena další dva dny byla na pokoji, já se věnoval tomu staršímu. Navrhl jsem výlet lodí, nechtěl. Navrhl jsem, že si zahrajeme ve vodě s míčem, nechtěl. Neplaval, ve vodě si nehrál. Nechtěl ani ležet na matraci, ani plavat, pořád jen seděl po slunečníkem a tvářil se otráveně. Odmítl také, že by si mohl vyjet na koni, což v tom letovisku bylo možné.

Snacha volala, jak to jde, tak jí manželka řekla po pravdě, že se s námi klukům asi moc nelíbí.

„No oni jsou zvyklí na aktivní zábavu, víš, není tam nějaká herna nebo zábavní centrum?“ ptala se snacha.

Došlo mi, že kluci se neumí sami zabavit, sami si hrát. Jsou zvyklí mít čas organizovaný, plánovaný, stále jen někdo někam vozí, stále s někým soutěží, mají spoustu kroužků, ale nedovedou se jen tak čvachtat v moři, pouštět si loďky, hrát si s kameny.

Když přestalo být špatně jednomu, začalo být druhému. Volali jsme lékaře, řekl, že vnuk má úžeh. Pohádali jsme se s manželkou, protože jsem řekl, že kluci nic nevydrží, že já jsem běhal na slunci pořád a nic mi nebylo. Žena byla celá špatná, měla o ně strach, vůbec si dovolenou neužila.

Když kluci šli spát a my si dali na balkoně víno, jeden z nich po chvíli přišel s tím, že máme zavřít dveře, protože do pokoje létají komáři. Pořád chtěli spát při klimatizaci, my jsme naopak zvyklí spát u moře při otevřeném okně. Jsou to takové skleníkové květinky.

Byli jsme z toho všeho s manželkou smutní. Těšili jsme se, že klukům poskytneme zážitky, že si zařádíme v moři, místo toho pořád pofňukávali a žena byla ve stresu. Když jsem se jich zeptal, jestli se jim tam líbí, oba jen krčili rameny. Pak jeden řekl, že když byli s rodiči v Egyptě, byl tam hezčí bazén.

Vyčítáme si s  manželkou, že nejsme schopni vymyslet něco, co by vnuky nadchlo, upoutalo, něco, kvůli čemu by s námi chtěli být, byli veselí, užili si to. Možná je to naše chyba, neumíme to s nimi. Letos jsme se rozhodli, že pojedeme sami. Syn a snacha byli překvapení a sondovali, jestli nechceme kluky vzít. Je to asi ošklivé, když něco takového říká děda, ale raději chceme být sami. Ať vnuci přijedou na chatu, na návštěvu k nám, ale k moři už s nimi nepojedeme, pokud by sami výrazně nechtěli.

Nevíme, zda jsme výjimkou, nebo si podobně s vnoučaty nerozumějí i jiní lidé a docela by mě zajímalo, jaké mají v tomto směru zkušenosti.

 

(Autor si nepřál uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

 

dovolená rodina vnoučata
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Peterková
Tak tohle naštěstí neznáme. Od dcery máme dva vnuky, celá rodina jsou aktivní sportovci a všichni velice všestranní. Vnoučata bereme často na víkendové pobyty, v létě na dovolenou, tam teď jezdíme i s rodinou syna, který má 1 1/2 letou holčičku. Výletujeme, koupeme se, sportujeme, hrajeme hry ... Nikdo se nenudí. Na zahraniční dovolené jsme měli zatím jen staršího vnuka když mu bylo 6 let tak s námi byl u moře, v 7 letech v Alpách. Nachodil spoustu kilometrů a byl nadšený z přírody, jen se bál volně pasoucích se krav :-) Společně všichni trávíme i dovolené v zimě na horách. Myslím, že je to vše o výchově. Vnuci teď také mají tendenci koukat často do mobilu, ale vždy se domluvíme, mají třeba hodinu kdy si mohou hrát s mobilem a pak ho bez odmlouvání odloží a věnují se jiným aktivitám.
Helena Kratochvílová
je mi z toho trochu smutno, že jste se nedohodli dopředu co budete dělat. Běhat někde u moře po slunci to mě taky nebaví, buď se koupeme nebo jezdíme na padleboardu, uděláme si výlet, chodíme večer na zmrzku a animační program - zvládneme to s manželem a naprosto v pohodě se postaráme o tři vnoučata 6, 5, 4, ale bereme to tak, že ten čas plánujeme s nimi, co budeme dělat a berem pexeso, oblíbené deskovky a koloběžky. Ale jezdíme tak s nimi od malička 2x ročně vždy 10-14dní, takže už je to "rutina" a jezdíme autem, což je taky výhoda pro cestování s dětmi, že vezmete, co potřebujete a chcete
Barbora Barrová
Letos týdenní dovolená u moře se třemi vnoučaty. Paráda pro všechny. Byli jsme v hotelu s několika bazény, tobogány, klouzačky, děti nadšené. Každý den dopoledne u bazénů, odpoledne jsme šli k moři, buď skákaly ve vlnách nebo jsme si zaplavali. Za celou dobu si na mobily ani nevzpomněly. Jídlo all inclusive si děti užívaly, ochutnávaly kdeco. Účastnily se i hotelového programu - cvičení, soutěže. Po večeři jsme chodili na procházky, na zmrzliny, na skákací hrad. Udělali jsme si dva výlety, do delfinária a turistickým vláčkem po okolí. Opravdu skvělý týden. Vnoučata už hlásila, že příští rok by chtěla zas :)) A věk 6, 7, 8.
Zuzana Zajícová
Myslím, že je to jasné. Na dovolenou jezděte sami, nechte vnuky rodičům. Jak je vychovali, takové je mají.
Eva Krausová
Vůbec se Vám nedivím, že k moři už jen bez vnoučat. Já osobně tedy o moře nestojím, mám raději hory, lesy, jezera. Ale dnešní děti to je hrůza - bez mobilu, tabletu se neumí zabavit. Tedy ne všichni. Je to výchovou rodičů, když vidím i ty malé děti, jak jim rodiče do rukou dají tablet, mobil, aby od nich měli klid - to je hrůza. Šťastné mé dětství bez techniky, za to s dobrodružstvím a zážitky.
Elena Valeriánová
My jsme měli u moře jen tu nejstarší vnučku, to ji bylo asi 7 let. Všichni tři jsme si to náramně užili. A ta ostatní vnoučata byla nejraději v potoku. Kamínky, lodičky... ale jen dokud nepřijeli rodiče, mávnutím kouzelného proutku se ze zlatých malých lidiček stali velcí protivové.
Sylva Wiedel
No jo, dnešní mladá generace. Nezávidím jim, neumí se z ničeho radovat. Všechno je samozřejmost a vyznávají hlavně konzum, aby se vyrovnali nebo trumfli své vrstevníky. Když je vidím, jak jen čučí do těch svých přístrojů, je mi jich skoro líto.
Aneta Redková
Jsem sice mladší ročník, ale chci se za ně přimluvit. Nesuďte je tak přísně. Jako některé věci jsou blbé, třeba s tím jídlem. Ale jinak myslím, že se spíš špatně střetly věci, co se vám líbí. Víte, já nesnáším opékání na sluníčku. Na jejich místě bych si do moře šla zaplavat, to jo, ale jinak? Seděla bych pod slunečníkem. Nebo na pokoji a četla si knížku, v dnešní době už asi taky spíš koukala do telefonu (kde mimochodem často čtu elektronické knihy). Ale jít si na slunci házet míčem? Ani za zlaté prase. Výlet lodí, kdy člověk celou dobu peče na slunci a není kam se schovat? Utrpení. Na koně bych šla, protože koně miluji, ale třeba projížďkou v sajdkáře motorky už byste ve mně žádný zájem nevzbudil. Mimochodem slunci se vyhýbám i u nás. Snažím se chodit s dětmi ven ráno, nebo až večer. Přecházím na druhou stranu ulice do stínu. Přes den raději jdu s dětmi do muzea, než na hřiště. Přestože každý den strávíme venku pět šest hodin, vyhýbám se slunci tak dokonale, že když jsme včera šli na hodinu a půl na koupaliště, tak jsem si zapomněla namazat ramena a spálila se, protože přes horké slunné léto moje tělo na pobyt na slunci není zvyklé. Já vám rozumím, že jste zklamaný, protože jste si myslel, jak vnuci budou nadšení. Také vám zkazili vaši dovolenou. Možná by ale nebylo špatné zkusit si s nimi promluvit o tom, co mají na dovolených rádi a co naopak ne. A pak hledat, jak naplnit potřeby vás všech. Třeba by stačilo jet k moři do Polska, kde je chladněji, polská kuchyně by dětem sedla víc než řecká, a třeba byste vybrali hotel s lezeckou stěnou a bazénem s tobogánem, který nabízí výlet do lunaparku. Ono vzít kohokoliv na svoji milovanou verzi dovolená v sobě skrývá zrady vždycky. Slyšela jsem i o zklamáních, která přinesli stejně staří přátelé. Odhadnout, co se bude líbit dětem bez konzultace s nimi, to je už naprostá past.
Irena Mertová
Dovedu si to představit, zkažená dovolená... A ten poslední odstavec je rozumný. Já bych si s vnučkami k moři netroufla, i kdybych mohla se zdravím - což už nemohu. Před pár lety jsme je vzaly s druhou babičkou na týden na Šumavu - a to byly tak strašné, že mne málem kleplo a křičela jsem na tu starší tak, že si to ještě vyčítám. K rodičům by si to nedovolily; považovaly provokování za zábavu. Jinak s nimi dobře vycházím, máme se rády, nejradši je mám každou zvlášť - když jsou spolu, jen se strkají a pokřikují. Jsou starší a je to lepší, ale několik dní bez rodičů - to už nikdy. :-) Využívám toho, že jsou soutěživé , to někdy zabere.
Hana Řezáčová
No, každý má o dovolené jiné představy a taky je to jiné podle věku - ve třiceti, v sedmdesáti, a taky třeba ve třinácti - ti starší si mohou vybrat, ale ti malí se musí přizpůsobit ... Naši mladí vybírají, aby kromě moře byly ještě tobogány a jiné bazénové atrakce ( ležení jen u moře děti nebaví) , mladší vnučka je zatím celkem spokojená, starší vnuk už jezdí nerad, nemá rád vedro, skluzavku sjede dvakrát, třikrát a co dál? Rád jede lodí na nějaký výlet, to nejde každý den a zas to moc nebaví malou ... Není to, že by byli rozmazlení, zpovykaní, nevážili si - jen by byli spokojení (hlavně vnuk) někde jinde ... Není vždy jednoduché být dítětem :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.