Koupání před sto lety? Plovárny u řek, ale i koupaliště navržená slavnými architekty

Za mlada to byly rybníky nebo zatopené lomy. Koupaliště u nás nebyly. Na koupališti jsem byla párkrát, tady ve městě, ale můj gynekolog mi je v podstatě zakázal. Dneska mi stačí bazén na zahradě.

Díky za zajímavý článek. Jako děti nás rodiče brali na koupaliště do Mšena u Mělníka. Já jsem tam potom občas jezdila se svými dětmi a moc se líbilo i mým vnoučatům.

Stejně jako Věra. Štvanice byla fajn.

Díky za moc hezký "retro" článek a super fotky.

My jsme se chodili koupat na Benátky – plovárnu a koupaliště na Štvanici naproti jatkám.

Zejména koupaliště v Mšenu je krásné. Díky za poutavé čtení.

Poutavé čtení a kouzelné fotky. Do Žlutých lázní s dřevěnými převlékacími kabinami jsme chodili s dětmi často, měli jsme to z Braníka kousek, občas zajdu i dnes, i když je to o něčem jiném. Později Císařská louka, Občanská plovárna… Rádi jsme mimo Prahu s mužem vyhledávali romantická přírodní koupaliště, takové bylo mj. v Uhlířských Janovicích, s atmosférou jako z Rozmarného léta. A je jich naštěstí stále dost.

Oprava - místo plat má být plavat!

Tato koupaliště byla ještě za mého mládí. Bydlela jsem na Smíchově, chodili jsme plat na Císařskou louku do Vltavy, za Žlutými lázněmi byly ještě Modré lázně, tam jsme chodili také, v Radotíně jsem s babičkou chodila do lázní - z těch už tam jsou asi jen zbytky. Tam bývaly malé chatičky, kde trávily pražské rodiny celé léto, pamatuji si, že tam byly přes léto 2 babiččiny neteře a synovec s dětmi (od babiččiny sestry z Prahy), chodila jsem si tam s nimi hrát, byly ve stejném nebo podobném věku jako já. Byli tam skromné poměry, ale bylo tam veselo.