Vzpomínka na prázdniny před padesáti lety: Nejkrásnější záchod
Ilustrace: Pixabay

Vzpomínka na prázdniny před padesáti lety: Nejkrásnější záchod

23. 7. 2024

Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě sledovat, jak tatínek letí po cestě k našemu domu, rozepíná si svršky a utírá zpocené čelo.

Naštěstí jsme bydleli přímo v nemocnici, a tak to tatínek neměl na svůj milovaný záchod daleko. Já jsem tuto jeho libůstku částečně zdědila a trvalo mi dost dlouho, než jsem se odhodlala navštívit i záchody cizí. Například na základní škole jsem na záchod poprvé vstoupila až někdy ve třetí třídě a trpce jsem svého odvážného činu litovala. Horší záchody snad byly jen na našem venkovském nádraží, kam noha uklízeččina jaktěživo nevstoupila a kde se nedalo určit, jestli je to záchod suchý nebo splachovací. Na druhém stupni základní školy to bylo maličko lepší, ovšem pokud to jen trochu bylo možné, odkládala jsem návštěvu a nosila vše na naši domácí půdu. To víte, dobrý hospodář...

Když jsem byla na gymnáziu a chtěla se stát světovou malířkou, rozhodla jsem se využít nepřítomnosti rodičů a náš domácí záchod vylepšit. Část prázdnin mezi prvním a druhým ročníkem jsem strávila zcela dobrovolně na malém prostoru velikosti vězeňské cely. Tou dobou jsem byla značně ovlivněná Egyptem, nástěnnými  malbami, zdobností starých letopisů a islámským uměním. To všechno jsem hodlala přenést na stěny našeho celkem prostorného záchodu. Rodiče odjeli na dovolenou a já nevytáhla paty z místnosti, jež se měla stát světoznámým stánkem všech druhů nástěnné malby. Hlídala mě maminčina sestra teta Vlasta, která měla dohlížet, abych nezvlčila a nelítala za klukama. Její největší starostí ovšem bylo dostat se  alespoň občas na záchod. Mě to strašně zdržovalo od tvůrčí práce, protože jsem měla na sklopeném prkýnku vyskládané barvy a štětce, toaletní papír nesl stopy použitých barev, a teta trvala na tom, že to musím před její záchodovou návštěvou uklidit. Pokaždé, když vylezla a já mohla zase dovnitř, lomila rukama a děsila se návratu rodičů. Myslím, že by mnohem raději odháněla pubertální nápadníky od našeho prahu než tohle.

Rodiče odjeli jen na týden, takže jsem nestačila pomalovat strop. Ovšem všechny čtyři stěny jsem zvládla, k mé spokojenosti a tetině zoufání.

Když se rodiče vrátili a tatínek se vrhl na konečně svůj záchod, ztratil na chvíli řeč, a to bylo co říct. Z jedné stěny na něj unyle koukala Nefertiti, rozvalená na loži pod palmami a pyramidami, z druhé zase Adam s Evou, jabloní a hadem, na zbývajících stěnách pak kopie různých středověkých maleb z kronik, kancionálů a kramářských písní.

Oba rodiče  stáli v němém úžasu nad výtvory své mladší dcery a teta jim dokola vysvětlovala, že s tou holkou nebyla prostě řeč, že z toho záchoda tejden nevytáhla paty, a že za to ona, teta, vůbec nemůže, že je holka hubená bledule, když nebyla na sluníčku a jídlo že ona, teta, prostě odmítla servírovat na záchodě, a tím pádem že holka skoro nic nesnědla a ona, teta, že to musela po ní furt dojídat, a to že tedy její cukrovce moc nesvědčí...

Teta se moc bála, že se naši budou zlobit, ale opak byl pravdou. Tatínek prohlásil, že máme nejkrásnější záchod v celém městě, že jsem šikovná, a že ten záchod nikdy nevymalují, aby i další generace měly možnost spatřit tu krásu.

Teta druhý den odjela a už mě nikdy nehlídala. Ačkoliv o dalších prázdninách by měla pěknou honičku, protože jsem ve svém uměleckém počínání poněkud polevila a zaměřila se na oblast z jiného soudku, oblast erotickou, neméně zajímavou a rozhodně, co se pohybu týče, zdravější, než byl týdenní pobyt na záchodě.

 

 

 

 

Letní soutěž 2024 Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vlastimila Kosorínová
Kadibudka na Rysech je taky dobrá
Eva Mužíková
Při čtení první části o útrapách otce mne málem rozbolelo břicho:))) Pobavila jste mne. Ach ty kadibudky.
Milan Pepo
Paní Ludmila Černá. Tak dřevěnou kadibudku jsme měli i u babi na Slovensku. Tedy ne že by neměla splachovací WC v domě, ale nějak ze setrvačnosti na dvorku stávala klasická kadibudka. Nebyla vymalována antickými motivy, ale aby do ní nefoukalo tak jí děda polepil listy Života. To byla slovenská varianta našich Květů. Super. Seděl jsem v nějakých sedmi letech v té kadibudce. Oběma rukama se držel okrajů abych nespadl dovnitř a slabikoval slovenské články. Jinak s tou kadibudkou mám spojený jeden zážitek... Bylo mi asi deset. Prázdniny u babičky. Večer se chodilo do kadibudky jak to měl kdo fiziologicky nastavené. Poslední chodila vždy o tři roky mladší sestra. Tak co mne nenapadlo. Vzal jsem zelenou gumovou rukavici, napustil vodou a zatkl do ní násadu od koštěte. Vše jsem pevně olepil izolepou , aby voda nevytekla a obráceně to zapíchl do nitra kadibudky. Bylo už šero a já čekal, že drahá sestra jako poslední vyrazí využít tento zázrak civilizace. Stalo se ovšem , že to přišlo na babičku. Vyrazila už téměř ve tmě do kadibudky. Otevřela prkenná dvířka s vyřezaným srdíčkem a... z díry trčela zelená ruka. Já už nevím ten následující děj. V každém případě se ozval výkřik, pak rána, babička v bezvědomí, děda nad ní... Utekl jsem do vsi a vrátil se snad před půlnocí. To už dědu přešel vztek ( nikdy jsem od něj nedostal. To podotýkám). Takže jsem byl vzat na milost. Babi zemřela před pár lety v šestadevadesáti letech. A ještě tehdy vzpomínala jak kdysi za šera otevřela kadibudku a z díry na ní vyjukla zelená ruka.
Jana Jurečková
Já jen čekala, že Vám rodiče pořádně vynadají, ale nestalo se. Tak krásné malby! Tohle bych opravdu neuměla....
Dagmar Vargová
Moc hezké a originální. Pobavilo :-).
Jaromír Šiša
My chlapi ještě furt nevíme, zda když se jde na malou, má být prkýnko dole nebo nahoře :-) parádní povídání.
Libuše Křapová
:-) Jana H. mi to vzala z klávesnice - óda na záchod :+)
Ludmila Černá
Smekám. Když mi bylo tolik co vám tehdy, měli jsme k dispozici dřevěnou kadibudku. Tam výtvarno zajišťovali pouze pavouci. Málokdo si umí představit, jak jsem byla ráda za splachovací na ZŠ či jinde. Na prvním stupni jsme totiž taky měli "suché".
Zdenka Soukupová
Zuzano, krásná, milá a veselá vzpomínka. Těším se na další malby.
ivana kosťunová
Skvělý- škoda, že se nedochovaly fotky. Měla jsem podobné nápady, ale nebyla jsem výtvarně nadaná, tak jsem se při výzdobě svého pokojíku omezila pouze na to, že jsem po stěnách napsala různé citáty, které mi v té době připadaly moudré, a přemluvila kamaráda, který uměl stát na rukou, aby mi nabarvenými chodidly ve stoje na stole, otiskl na stropě pár šlápot. Naši tehdy ale moji kreativitu neocenili.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.