Hořím, pomoc! Aneb intimní zpověď zralé ženy
Ilustrační foto: Freepik

Hořím, pomoc! Aneb intimní zpověď zralé ženy

26. 8. 2024

Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou pokračovat ve čtení.

Kdo to nezažil, nepochopí, prostě sytý hladovému nevěří. Řeč je o přechodu, menopauze, vyberte si, co je libo. Konec světa, skoro se mi chce zvolat. Jo. Není žádným tajemstvím, že tohle období potká každou, tedy pokud se toho dožije. Moje maminka mi vždycky říkala, že jestli budu po ní, tak budu v přechodu coby dup. Sotva jsem se jí stihla v jejích skoro čtyřiceti narodit! Taky mi říkala, že to je jako nic. Prostě žádný problém. No, nejsem po ní.

Letošní zima byla tou konečnou. Dobře se to pamatuje, 25. únor má naše generace zažraný pod kůží, ten Vítězný únor; tedy vítězný… jak pro koho. Nicméně pro mě to bude dobře zapamatovatelné datum. Ano, od toho dne jsem už za zenitem, zkrátka, z reprodukce schopné zralé ženy jsem se stala ženou spějící ku hrobu.

Tak to by mi zas až tak nevadilo, kdyby nenastalo to, co moje maminka nikdy nepoznala. Návaly! Už to slovo je otřesné! To takhle pokojně sedíte a najednou peklo! Jako by na vás někdo pustil letlampu. Jako byste seděli pod rozžhaveným zářičem a přímo do zátylku tisíc stupňů! Fuj! Když mě to postihlo poprvé, vyrazilo mi to nejen pot, ale i dech. Co to je? Konec světa nebo co? Kolem mě se všichni choulili zimou, jen já měla nutkání jít do plavek. Za chvíli to přešlo. Tu noc jsem si jako vždycky v zimě navlíkla ponožky, to víte, v ložnici pouhých sedmnáct stupňů, tak abych nezmrzla. Usnu, spím a najednou peklo! Zase těch tisíc stupňů! Ponožky letěly do kouta, peřina taky, Micinka, co spala na té peřině, vyletěla a přesunula se mi na polštář. Vyčítavě mňoukla a pak se zimomřivě schoulila u mé hořící hlavy. Prokristapána, napadlo mě, že by to byly ty návaly? A taky jo. Od té doby mě to bere několikrát za den a v noci pravidelně mezi druhou a třetí hodinou ranní. Fakt něco. Dřív jsem ve snu lítala, teď hořím.

No, je to sice problém, ale ten se dá řešit, myslela jsem si naivně. Zavolám panu doktorovi, ten mi předepíše pilulky a bude to. Zavolala jsem panu doktorovi, ten mě vyslechl a pravil, že se mám dostavit, abychom to probrali.

Tak jsem se tedy dostavila a dozvěděla se, že to nebude tak jednoduché. Ony ty pilulky mají prý spoustu vedlejších účinků, kam se hrabe antikoncepce. Taky musím na mamograf, bez něj to nepůjde.

Na mamograf se dovolat je malý zázrak. Mně se ten zázrak podařil po týdnu. Sestřička mi sdělila, že nejbližší termín je v červenci. No, kdybych nakrásně měla nějaký ten nádor, tak mi za tu dobu pěkně vyroste. Ovšem, když jsem mezi řečí prohodila, že je to kvůli předepsání léků na potíže s návaly, sestřička zbystřila a řekla, že se uvolnilo místo, a že mám přijít pozítří. Asi taky nějaká postižená chudinka v přechodu.

Na mamografu mi paní doktorka sdělila, že léky na přechod jsou strašně nebezpečné. Taky mi prozradila, že jsou ženy, co páchají kvůli potížím sebevraždu! Tak proto mě objednali hned, abych náhodou do toho července nevyskočila z okna.

Tak jsem se nad sebou zamyslela a rozhodla se zkusit přírodní preparáty. Přece jenom nemám takové potíže, že bych musela skákat z okna! Odebrala jsem se do lékárny a zde mi paní lékárnice předložila desítky zaručených přírodních preparátů, jeden dražší než druhý. Sakra, to mě ten přechod přijde na pěkný prachy! Zakoupila jsem jeden z těch zázračných výrobků a hned do sebe kopla jednu pilulku. Co myslíte? Tisíc stupňů v zátylku hned, co pilulka dopadla do mých útrob…

Od té doby polykám zázračné bylinné pastilky. Na krabičkách je napsáno, že pocházejí z krystalicky čisté přírody, z hor, od ledovců, z pralesů a já nevím odkud ještě, a výsledek? Nic moc. Řekla bych, že na potížích nebohých zralých žen někdo zatraceně dobře vydělává.

Vyděsila mě lakonická odpověď kamarádky Hany, jestli má návaly. Pravila: „Jo, už deset let…“

 

Tohle jsou vzpomínky staré nějaký ten pátek. A teď vám řeknu, co mě z přechodových potíží zcela vyléčilo. Byla to, nebojím se přiznat, léčba šokem. To se prostě ocitnete s malou bouličkou na krku na ORL a tam, místo aby vás mávnutím ruky poslali domů, že to nic není, nechají přivézt pojízdné křeslo, do žíly vám šoupnou kanylu a šup nejdřív na magnetickou rezonanci a šup hned do postele na kapačky a šup na operaci, a při vytahování stehů vám řeknou, že máte rakovinu, a že vás čeká náročná léčba... tak tohle zaručeně funguje. Když jde o život, nějakej přechod je zcela zapomenutej, to mi teda věřte.

Nebojte se, přežila jsem. Zrovna 21. srpna to bylo třináct let, co jsem si bouličku na krku nahmatala. Taky dost snadno zapamatovatelné datum.

Nepřeju žádné ženě takovou léčbu šokem, ale jedno musím podotknout; všechno je o stavu mysli. Když jste bojovníci a máte pro strach uděláno, když jste víc veselí a radostní, než smutní a naštvaní, je to všechno snažší. Naděje... naděje je to nejcennější a mnohdy to jediné, co máme. Užívejte si radosti života a ono to s námi nějak dopadne.

 

 

 

 

 

Můj příběh zdraví ženy
Hodnocení:
(4.9 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Za 10 let působení na i60 musím konstatovat, že proti škarohlídům, ať už minulým, nebo současným, nic nemám, neboť jsou pro mě nejlepšími učiteli. Rozhodně lepšími než ti, co se jako přátelé tvářili, či tváří. Ano samozřejmě, to platí i o mně :-) :-)
Marie Měchurová
Paní Zuzano, nedávno se mnou na "íčku" pan Raška udělal virtuální rozhovor. Tolik nenávisti jsem v životě ještě nezažila. Přestala jsem komentáře číst, a měla jsem radost z toho, že mě potkávali známí na ulici, a děkovali mi za ten článek a za můj přístup k životu. Dokonce se ozvali spolużáci ze základky, a měli jsme po delší době sraz. Manžela zastavovali na ulici. Tehdy jsem si uvědomila, kolik mám přátel a ti škarohlídi, že mi můžou být ukradeni. Prosím, pište dál!!
Jitka Caklová
Děkuji Vám paní Kollinová za Váš příspěvek. Já jsem stáhla zpět "do šuplíku" 26 "ufňukaných" článků. Když si je dnes čtu, pomáhá mi to v uvědomění-si, jak velkou transakcí jsem za pouhých 10 let prošla a děkuji za ni. Vždy musí něco "zemřít", aby se nové mohlo "zrodit". V lásce to jde snadněji ♥♥♥
Jana Kollinová
Paní Zuzano, virtuální prostředí je ošidná past. Ve chvíli, kdy sdílíte cokoliv intimního, je třeba se připravit na reakce, které vás zraní, dehonestují nebo naopak potěší. Větou, cituji: " hlavně mi dovolte psát o čem chci," jen naznačujete, že jste zranitelná. Nejste první ani poslední, kdo podobné zklamání na i60 zažil nebo zažívá. Pokud chcete bezproblémové články s pozitivní zpětnou vazbou nabízí se téma Foto dne, zážitky z výletů po vlastech Českých se spoustou fotografií nebo fejetony o tom, jak se v seniorském věku chovat, oblékat nebo z čeho a jak se radovat, ovšem vše jen pozitivně. Promiňte mi malou dávku ironie, ale prožila jsem něco podobného a odhlásila jsem se z i60 jen z toho důvodu, aby byly vymazány všechny mé články týkající se intimních osobních sdílení. Bylo to moje osobní rozhodnutí a jsem ráda, že mohu být opět aktivní na i60 a totéž přeji i vám. Jeden článek s negativními reakcemi bude zapomenut v okamžiku, kdy vám někdo napíše něco, co vás potěší.
Jitka Caklová
Paní Zuzano, klidně si pište o čem chcete. To, že Vám některé příspěvky berou energii, radost z psaní a ze života vůbec, je pouze Váš problém. Můžete mi věřit, vím to z vlastní zkušenosti, neboť jsem neuměla být tolerantní k odlišným názorům. Víte kolik lidí přestalo psát? Věřila byste tomu, že v minulosti se na vydání článku od zveřejnění čekalo 3 - 4 dny?
Zuzana Zajícová
Ufff... nějak mě po čtení diskuze přechází chuť psát na i60... já naivka jsem si myslela, že píšu s nadhledem, a že si umím dělat legraci sama ze sebe. A koukám, že jsem slaboch, píšu ufňukaně, dovoluji si psát o přechodu a rakovině a ještě ke všemu chodím na preventivní prohlídky, místo abych jen naslouchala svému tělu a čekala na smrt. Holky, neberte moje psaní tak vážně a hlavně mi dovolte psát o čem chci. Některé diskuze opravdu berou energii a radost z psaní a života vůbec. Nakonec komu nevyhovuje jak píšu, nemusí to číst, já to dělám taky tak
Romana Koníčková
Paní Velková, to myslíte vážně ? Myslíte si, že "zralá žena" je tak hloupá, že si myslí že jen ona jediná je stižena tím "údělem". Už se nebudu vyjadřovat k radám jak z legendárního Bravíčka v tomhle případě pro dříve narozené. Očekávat lze ještě další návody na šťastnější život. Např. Bezpečný sex pro generaci 70+... :-)
Alena Velková
Myslím, že článek není ufňukaný, ale velmi decentně popisuje velmi nepříjemnou životní etapu některých žen ... a to ani nezmiňuje narušenou psychiku s pocity marnosti, nechutí žít, omdlívání na veřejnosti, přibírání na váze ... ani ráno, kdy se probudíte v kaluži krve a musíte na kyretáž...a takhle to jde pár let a samozřejmě se to dá přežít, ale není to nic moc...a když máte pocit, že už je konečně konec, tak přijde při preventivní prohlídce nález na děloze a těžká operace, po ní velké komplikace... no nakonec, jak píše Zuzka to nějak dopadne a zase se skáče přes kaluže a užívají radostí života :-) Rozhodně je dobré o věcech hovořit, aby ty další věděly, že v tom nejsou sami...
Romana Koníčková
Podle paní Rotykové by ženy, které to "peklo" zažívaly jinde než v bankovní kanceláři musely spáchat sebevraždu. Menopauza je přirozený přechod a souvisí ve velké míře s psychikou. Čím víc se vzpíráte, tím hůř pro vás. Do kamene tesat co - ufňukanost , neschopnost vyrovnávat se s potížemi ?
Eva Kopecká
Paní Špátová, že Vás nechtěli v práci, byli sami proti sobě. Člověk se po operaci a léčbě do práce těší, touží se vrátit do starého zaběhnutého života a váží si ji. A když má kliku a slyší od šéfa přání, aby se to zvládlo a že to místo u nich má, povzbudí ho to. No, ve Vaší bývalé práci si patrně mysleli, že oni budou vždycky zdraví...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?