Mírně narezlé vzpomínky

Mateřské školky jsem byla "ušetřená", formovala mě až škola a pracovití rodiče, obyčejní lidé. Neměli statky, majetek, ale jen upracované ruce. Vzpomínky na rodiče mi vhánějí slzy do očí. Přeji Vám, pane Zelenko, abyste ještě dlouho tvořil ve své pracovně, aby Vám tvoření přinášelo radost a uspokojení.

Jendo, tvoje pracovna je hezky vzpomínková. Já takové místo nemám a nepotřebuju. Jen pár fotek za sklem knihoven. Fulghuma nemusím.

Každý to máme nějak. Do školky jsem nechodila, téměř necestovala, mnoho knih nepřečetla, ani jednu nenapsala a přesto vím, že můj život byl a je tak bohatý, že by vydal na dlouhou řadu knížek. "Dívám se do budoucnosti, pevně ukotvená ve svoji přítomnosti, opřená o svoji minulost - o svoje zkušenosti z minulosti."

Jendo hezký článek, v mém případě ale s větou od spisovatele Roberta Fulghuma nesouhlasím, nebot jsem do Mateřské školky nikdy nechodila. Začala jsem chodit až do školy, kde jsem se mnohému naučila právě tam. Základy znalostí mě dali samozřejmě moji rodiče. S čím však souhlasím je poslední řádek v první básni, že láska je silnější než smrt. A pak láska také hory přenáší.