Je ovšem třeba si toto slovo neplést s polyamorií. To je v poslední době hodně diskutovaná forma soužití, která spočívá v dohodě partnerů, že každý z nich má ještě další vztah, přičemž se všichni znají a s tímto vztahovým propletencem souhlasí. Na toto téma byl natočen dokument, vznikla o něm řada článků. Polyamorii společnost chápe jako něco poměrně nového, odvážného, co rozhodně nevyhovuje většině.
Ovšem tolyamorie je něco jiného. Je známá mnohem většímu počtu lidí. Mnozí si ji v nějaké životní fázi sami prožili nebo prožívají. Akorát nepoužívali to slovo, protože se tomu říkalo prostě nevěra. Tolerovaná nevěra. Jev, kdy mámy radily dcerám, které si stěžovaly, že je muž podvádí, následující: „No co chceš? Je to chlap. Chlapi podvádějí. Neřeš to. Dělej, že o ničem nevíš. Přejde to. Hlavně se nerozváděj. Odnesly by to děti. Bije tě? Ne. Dává ti peníze? Dává. Tak to vydrž a hlavně o tom nemluv.“
Za stvořitele termínu tolyamorismus bývá označován americký publicista a mediální odborník Dan Savage, který tvrdí, že jde o případy, kdy člověk přimhouří oči nad románkem partnera, protože jinak jejich vztah funguje a nechce o něj přijít. Je to jedno, zda jde o muže či o ženy.
„Lidé přijmou nevěru partnera či partnerky ne jako součást dohody, ale spíše jako osobní rezignaci. Jeden z páru podvádí, a přestože o tom ten druhý ví a v podstatě to neschvaluje, nijak o tom spolu nemluví a neřeší to,“ vysvětluje podstatu tolyamorie Veronika Kubíčková, expertka na vztahy a sex ze společnosti Růžový slon. A právě proto tyto případy nelze zaměňovat s polyamorií, která je založena na tom, že s dalšími volnými vztahy oba v páru souhlasí, vědí o nich.
Tolyamorie je naopak mnohdy založena na starém pořekadle: zatloukat, zatloukat, zatloukat.
„Babička mi vyprávěla, že děda měl asi pět let vztah se sousedkou. Řekla mi to, když jí bylo skoro devadesát, krátce před svou smrtí. Zírala jsem. Považovala jsem je za takové to pěkné staré manželství, vůbec se nehádali, prožili spolu celý život v poklidu. Ptala jsem se babičky, jak to řešila. A ona řekla, že nijak. Že mlčela, tvářila se, že nic neví a děda prý byl celý život přesvědčen, že nic nevěděla. Nikdy mu nedala najevo, že jeho nevěru tolerovala,“ vypráví čtyřicetiletá Monika. „Babička mi dala dobrou radu do života. Řekla, že pokud mám partnera ráda a cítím, že on mě taky, že si mě váží, mám být velkorysá a případný úlet přejít. Že si prostě mám racionálně spočítat, o co více stojím, co je pro mě výhodnější. Tehdy jsem si říkala, že bych to nedokázala, že by to byla známka mé slabosti. Nakonec se mi to stalo. Dozvěděla jsem se, že manžel má známost. Dcera byla ještě malá, já jsem vydělávala málo peněz. Co bych měla z rozvodu? Tak jsem se asi dva roky tvářila, že nic nevím. A ono to vyšumělo. Manžel začal zase být více doma, dokonce se ke mně začal chovat pozorněji. Přitom, když měl tu ženskou, mě a dceru normálně bral na dovolené, věnoval se nám, zdálo se ni, že je ke mně pozorný, protože měl máslo na hlavě. Nic jsem neříkala a nikdy nedám najevo, že vím,“ říká Monika.
Pro někoho je ponižující předstírat, že o nevěře partnera či partnerky neví. Pro někoho je to naopak způsob, jak si utřídit hodnoty a zjistit, zda je pro něj manželství důležité nebo naopak potřebuje změnu, svobodu. Podle odborníků na vztahy se však jedná o formu soužití, která začíná být čím dál více rozšířená. Lidé si prý uvědomují, že rozvody jsou náročné jak finančně tak psychicky a ti, kteří je mají za sebou, mnohdy za pár let říkají, že jich trochu litují, že je nic moc lepšího v životě nepotkalo, že s radikálním řešením raději měli počkat.
„Tolyamorie je forma soužití vhodná pro lidi, kteří se nevěrou partnera či partnerky dokážou do určité míry smířit, protože vztah jim jinak funguje a nechtějí o něj přijít. Partneři v tolyamorním vztahu se proto soustředí na všechny způsoby, jak jim partner projevuje svou lásku a v tomto typu vztahu často existuje oboustranný prospěch, ať už jde o vzájemnou péči, finanční zabezpečení nebo emocionální bezpečí,“ říká Veronika Kubíčková.
Takže, pokud má někdo pocit, že ho partner či partnerka nemiluje jako dřív a do jejich vztahu vstoupil někdo třetí, má dvě možnosti. Radikálně zakročit nebo si říct, že o nic nejde. Je to prostě tolyamorie, jev poměrně rozšířený. A uznejme, že říct si sám sobě, že žijeme v tolyamorním vztahu je elegantnější, než si přiznat, že nás partner či partnerka prachsprostě podvádí.
