Míčky, míče, balony
Všechny fotografie: Věra Ježková

Míčky, míče, balony

3. 9. 2024

Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden pověšený.

Barevné nafukovací míče, s nimiž se dalo chodit do vody nebo si pinkat na břehu či kdekoli jinde. Nafukovací balonky, které jsme si nosili z pouti nebo si kupovali v hračkářství a nafukovali z plných plic.

 

 

 

Tenisák. Tvrdý uměl pořádně praštit a udělat modřinu. Míče na házenou, basketbal, volejbal. Těžký medicinbal na hodinách tělocviku. S ragbyovým míčem jsem do styku nepřišla. Ping-pongový míček. Ping-pong byl prima, ale přebornice jsem v něm nebyla. Bavilo mě driblování. Dnes už by záda protestovala.  

 

 

Měla jsem ráda míčové hry, ale trochu jsem se jich obávala kvůli brýlím, hlavně při volejbale. Díky své výšce jsem celkem dobře hrála košíkovou. S kolegy v zaměstnání jsem několik let hrála docela bezpečný badminton.

Vždy mě upoutávaly barevné balonky pro děti v kójích v nákupních centrech. Takové, jaké mají například v Bambuli. Moct si tak do nich sednout!

 

 

V hračkářství jsem objevila další balonky. Látkové a průhledné plastové.

 

 

 

 

Líbí se mi slovo pumlíč. Na internetu jsem se dočetla, že je to „víceúčelový středně velký míč šitý z krásných dovozových a českých designových látek; je určen k dětským hrám, ale účastnit se mohou i dospělí“ (!). Tak nevím. Za mého dětství dovozové a designové látky jistě nebyly. To spíš tahle definice: „U nás se tak říkalo míči na hraní pro malé děti. Býval dutý, bez možnosti přifouknutí, barevný a často s puntíky.“ A medvídci pana Pojara, kteří se potkali u Kolína, si hrají s pumlíči.

 

 

Sledovat míčové hry mě moc nebaví. Trochu tenis. Chvíli. Fotbal ne – konečně, jsem holka. Ale jsou výjimky potvrzující pravidlo. To, když jsem na návštěvě u Jendy a on se dívá na svůj oblíbený fotbal. Z ohleduplnosti ke mně mi nabídne, že vypne zvuk, protože má sluchátka. To ale nechci. Když už, tak už. Fotbal bez zvuku by mě znervózňoval. A tak sdílím jeho zaujetí a fandím s ním. A hraju si u toho hry na tabletu. A občas si pomyslím, kolik peněz v takových sportech je. Kdyby se tak dala jejich část použít na něco užitečnějšího, třeba na zdravotnictví!

 

 

Napadlo mě, jestli je (a jaká) souvislost mezi balonem a baloňákem. A dozvěděla jsem se, že ano. Ale trochu jiná než s míči. Baloňák je plášť z balonového hedvábí, původně určeného na výrobu balonů. Těch, co se nad námi někdy vznáší, a když je uvidíme, máme radost.

 

 

V pokoji na koberci mi stále leží dva míče. Ten větší už je trochu vyfouknutý, poněkud šišatý.

 

 

A na cvičení, které mě má zachránit před operací páteře, mám malý overball.  

 

 

A co vy a míčky, míče, balony?

 

 

 

 

domácnost hobby Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Povídání o míčích všeho druhu jsem si s potěšením přečetla. Sama jsem nikdy k míčům příliš vřelý vztah neměla. Míčové hry pro mě byly většinou za trest. Balóny plynoucí po obloze ale pozoruji s nadšením. Ale nikdy jsem vzduchoplavcům nezáviděla.
Marie Faldynová
Vzpomínám si na míče, které jsme pojmenovali "milionka" , Byby z gumy v barvě světlé kůže, na povrchu byly jako fotbalový míč s maznačenými díly a v místě kde měl skutečný kopačák šněrování měl ten míč šest malých nul - tedy milionka. Vyráběly se v různých velikostech a jako každou novinku v hračkářství jsme to nadšeně uvítali.
Jana Vargová
Jako milovnice sportu nemohu nevzpomenout na medicinbal - ten jsme při hodinách TV opravdu moc rádi neměli. - Zase pěkné čtení o zdánlivě obyčejné věci. :)
Věra Ježková
Omylem jsem si článek ohodnotila. :-(
Petr Dvořák
Tak jsem se do článku o míčích začetl, že mám z toho hlavu jak balon. :-)
Irena Mertová
Věro, ty nezklameš. :-) Poznala jsem autorku už podle nadpisu - máš svůj styl. Moc hezký barevný článek, který mne potěšil. Mám doma spoustu malých míčků pro kocoura.
Zuzana Pivcová
Věrko, to je moc hezké rozdělení. Za našeho dětství prodávali malé pestrobarevné gumové míčky, s kterými jsme si s Marcelou hrály místo s panenkami, které byly podstatně dražší. Míčové hry jsem moc ráda neměla, míče na mě byly moc těžké. Při vybíjené mi některá ze spolužaček vyšší váhové kategorie málem vždy vyrazila dech. Při vybírání při volejbalu jsem zase měla často celá rudá, zhmožděná zápěstí. Tenisák byl tvrdý, měla jsem ráda líný tenis. Marcela má doma gymnastický míč, aby mohla i zde trénovat na jógu. Kočky si také rády hrají s míčky, ale nesmějí být s rolničkou a zvonit.
ivana kosťunová
Na jedné z prvních barevných fotek , které fotil táta na kinofilm jsem byla vyfocená v mých asi 17 letech na pláži , jak odpaluji veliký pestrobarevný nafukovací balón. Fotka se někam ztratila k mé velké lítosti.
Věra Ježková
Děkuji vám za milé komentáře a hvězdičkové hodnocení. Jano K, ty míčky v osudí mě nenapadly. :-)
Naděžda Špásová
Jojo, kdysi míčky také patřily k mému životu, dokonce jsem si vyzkoušela i fotbalový. To už je dávno. Do létacího balónu by mě nikdo nedostal. Hezky jsi to napsala, jako vždycky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.