Nezapomínat

Děkuji za komentáře. Pár let jsem opravovala sovětské fotoaparáty a poznala pár expertů, co nás školili. Na expozimetry nás školila inženýrka z Leningradu. Byla fajn. Ale když u nás viděla katalog Quelle , znechuceně ho po chvíli odložila s tím, že "éto propaganda". Nezabralo ani to, že jsem měla v NSR sestru a katalog byl od ní. Oni jsou takoví stále. Okupace a zabíjení je bratrská pomoc, mrtvé vojáky nepřiznávají, prostě stále lžou a zrazují. A nejhorší je, že lžou sami sobě.

Ješitný národ. Od základní školy až do doby "sametové revoluce" jsem si dopisovala spoustu let s ruskou z Permu. Posílali jsme si různé dárky, poslaly jsme si mezi sebou také svatební fotografie a psali si o svých nových rodinách, o dětech apod. Když však přišla revoluce, z její strany bylo po dlouhodobém přátelství. Snad jsem ji tenkrát napsala 3 dopisy, ani na jeden však neodpověděla. Zkrátka ješitnost, naše země si dovolila nebýt na Rusku závislá a jejich vojáky naše země nechtěla na své půdě.

Děkuji za článek. Ano, je nutné si připomínat historii, neboť vždy je součástí naší přítomnosti. A je důležité seznamovat s ní nejmladší generaci a odsoudit zlo a násilí v jakékoliv podobě.

Ano, je hrůza, že si jeden mizera v Moskvě může bez potrestání zabíjet, kde se mu zachce. Jen ukáže a jeho otroci jdou zabíjet. A svět je na něj krátký, vysmívá se všem.

Pěkně jste to vystihla...A to měl být náš vzor... Hrůza.

Lído, moc pěkně jsi to popsala. Války a násilí stále prochází historií a to na obou stranách.

Je to víc než smutné, ... bohužel ...