Vzpomínky na taneční

Ludmilo, moc hezké čtení. Já tančím ráda dodnes a bálů jsem vymetla hodně. Taneční hodiny jsem absolvovala u legendární dvojice Doris Papoušková a Dušan Konečný na Žofíně. Byli jsme tam parta ze školy, takže bylo veselo. A moje kamarádka z Itálie nám tuto tradici s lekcemi nejen tance, ale i kultivovaného chování závidí, tam se na kurzy chodí v teplákách. Dovolím si upozornit na můj článek na toto téma: https://www.i60.cz/clanek/detail/27207/vzpominka-cas-balu

Články jako je tento, psané srdcem, se mi líbí. Na taneční, ani na pozdější taneční zábavy, nemám hezké vzpomínky, zůstávala jsem jako kůl v plotě - nikdo na mě nezbýval :-). Kroky, hlavně waltzu a tanga mě naučil tatínek, ale tomu, abych byla "průbojnější", mě nenaučil. Teprve nyní, s odstupem dlóóuhé řady let, až když jsem pochopila o čem je vlastní život, si při různých příležitostech, které se naskytnou, tanec užívám. Tanečníci sice jaksi vymizeli, ale i s tanečnicí, která umí, si waltz umím užít.

Moc hezký článek. U mě to bylo tak, že hned v první lekci jsem se seznámila s milým hochem - a pak už jsme spolu chodili "za taneční" (něco jako "za školu"). Byli jsme rockeři a nějaké plesové toalety a obleky nás prostě nezajímaly... takže tančit jsem se nenaučila, nikdy jsem nebyla na žádném plese či bále. Ani mě to nemrzí, zkrátka nejsem ten plesový typ :-).

Můj vnuk zahájil taneční začátkem září, oblek značky Bandy vybíral s tátou, Je z něj rázem z pubertou cloumajíciho kluka mladý mužský. :)))))

na taneční mám krásné vzpomínky. Patřil jsem mezi dobré tanečníky a měl jsem několik stálých tanečnic. Byla to paráda. Dva roky po sobě. A získal jsem několik kapesníčků. Hezká vzpomínka, Lído!