Vzpomínky na taneční

Také jsem si ráda oživila vzpomínky na taneční. S manželem jsme je oba absolvovali u vyhlášených manželů Mědílkových. Tančíme ještě pořád rádi.

Na taneční vzpomínám ráda, staly se mi i osudnými : můj první tanečník se stal po několika letech i mým manželem. Vydrželo nám to spolu 30 let.

Měla jsem jednoho tanečníka,který se při tanci hodně kýval.Taneční Mistr k němu přišel a řekl mu,že tančí jako osel.

Také si na taneční vzpomínám,tehdy nás viděla celá ČSSR !! V televizi byl nový pořad Mates a s ním spojený -Pět splněných přání - Jedna z výherkyn si pála zažít pražský ples v Praze . A to se ji tehdy splnilo - v pražském Obecním Domě v sále Slavkovského. Měli jsme tam zrovna konec tanečních kursů poprvé s kompletní kapelou nikoli jen s piánem. Byl to samozřejmně zážitek pro všechny zůčastněné na parketu, ale i diváky u obrazovek tv. Všichni příbuzní jež nás poznali nám volali a psali ,že nás poznali. To bylo ještě dlouho před Stardance nebo soutěží tance v Ostravě nebo Ustí nad Labem.

Tak to jsem si krásně početl! Moc hezké! Tanečních mi nebylo dopřáno, ale zase jsem mohl k tanci hrávat. Po několikaleté pauze zase zrovna dnes, v rodinné kapele se svými třemi vnuky.

Jéé! Taneční!! :-)) !! Dík!! Naposledy jsem na ně vzpomínala s bráchou-dvojčetem při oslavě našich společných půlkulatin. I na svoje první šatičky a bílé saténové střevíčky. I na ten pochodový waltz. Dodnes si pamatuji tu melodii. Jo a přišel pro mne čahoun a já mrňka mu při tanci koukala na prostřední knoflík u saka. Nejednou, bohužel. (To už mi pak zůstalo. Manžel byl vyhlášený tanečník, ale byl taky hodně vysoký.)

Na taneční vzpomínám ráda, krásné je měl i syn, vnuk i vnučka. Vždy jsem vzpomínala na své. Patří k mladí.

Tohle šlo mimo mne.Nechtěla jsem být v tanečních za chudinku v jediných šatech (byli jsme celkem chudá rodina) a tak jsem tam ani nechtěla chodit. Tanec mě nikdy nezajímal, ale užila jsem si s dostatek ploužáků s hochy za zvuků živé kapely,ba dokonce jsem absolvovala i několik vesnických tancovaček,kdy jsem podupala nohy všem okolo a zažila opilecké válení tanečníků uprostřed sálu,když už jim rovnováhu porušilo vypití mnohého alkoholu....

Do tanečních jsem nechodila, nebyly na to peníze. Naštěstí jsem to nepotřebovala, měla jsem kamarádky a kamarády, kteří mě to naučili a hlavně jsem byla učenlivá a mám smysl pro rytmus.

Dík za téma na vzpomínání. Z tanečních si moc nepamatuji. Jen takové ty černé lakýrky do špičky, které šíleně stahovaly prsty na nohou a měly docela vysoký podpatek. Jinak oblek, kravata... to mě nikdy nevadilo. A na tančení jsem bohužel stále dřevo. Jednou mi jedna šarmantní slečna řekla, že jsem sympatický , zajímavý muž, ale bohužel tančím jako králíček Duracell. Urážka mne ,,přebolela" tak po roce, kdy si slečna králička Duracella vzala za muže. :-D