Ilustrační foto: Pixabay

Naše kočka

17. 9. 2024

domácí mazlíčci kočka Moje poezie

Autor: Hana Novotná

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 21.9.2024 05:22

Pohlazení hebké jak kočičí srst. S chutí bych teď do ní zabořila aspoň prst. Mému malíčku by to moc prospělo, v teplém kožíšku by to méně bolelo.

Jarmila Komberec Jakubcová 20.9.2024 00:05

Krásná básnička o miloučké kočičce. Jako kočkomilce mi to potěšilo.

Eva Mužíková 18.9.2024 23:17

Hani. Nad Tvým milým veršovánim, dojetí se neubránim.

Alena Vávrová 18.9.2024 21:52

Haničko ♥ , jako nenadálou kočkomilku jsi mne roztomile překvapila ;-)) .

Hana Novotná 18.9.2024 14:00

Děkuji, jen je mi to houby platné. Pa

Marie Měchurová 18.9.2024 09:31

To je hezká básnička, potěšila u srdíčka. Mňoučka by se určitě líbila našemu Ferdovi.

Irena Mertová 17.9.2024 12:24

Hani, ty jsi žena mnoha talentů... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Míca

Mám přítelkyni Marušku. Mimo psaní a červeného vína nás spojily kočky. Když jsem poprvé spatřila Maruščinu Mícu, ohromila mě. Netuším, kolik vážila, ale já jsem něco tak obrovského nikdy neviděla. Tedy pokud jde o kočku evropskou, alias kočku domácí.

Ludmila Černá

O tom, jak záchranná mise vypátrala zatoulanou kočku Elizabet Jandlovou

Není to u koček tak úplně obvyklé, ale ke jménu jsme přidali ještě příjmení, pač nám kotě…

Jaromír Šiša

Baruška, kocour z ulice

Dovolte mi, abych se představil. Jsem velký, černobílý kocour s dlouhou srstí a jmenuji se Baruška.…

Zdenka Jírová

Krabicová kočička

Snad každý, kdo má doma kočičku, ví, že miluje krabice. Naše Bišinka určitě. Má jich několik a tráví v nich spoustu času. Krabice má pod konferenčním stolkem, pod radiátorem, na okně, za opěradlem gauče, na posteli.

Věra Ježková

Jsem cvok nebo nám tu straší?

První dny po odchodu pejska Ferdy jsem byla trochu ztracená. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykla, že nemusím dveře do prádelny otevírat velmi opatrně, abych ho jimi neuhodila, že nemusím na schodech dávat pozor, kam zrovna šlapu – totiž na koho, hlídat otevřenou branku a bránu.

Libuše Křapová