Rok 1968 mýma dětskýma očima

Pane Dvořáku, nemohu za to, že když někdo nectí pravdu, lehce obrátí a zmatlá vše tak, jak mu vyhovuje.

Tak prosím příště "formulujte přesně". Vaše příspěvky k tomuto článku působí poněkud zmateně. Vím, kdo je udavač Čurda... ale nevím, proč píšete, že Kriegel "jediný byl ochoten se bránit v kryptě kostela..." atd. MUDr. Kriegel zemřel na infarkt. Bylo to o pár desítek let později, než proběhly tragické události s Čurdou, Gabčíkem a dalšími atentátníky. Zkrátka tu Vaši symboliku jsem nepochopila, ba mám z toho dojem, že "pletete koše s baňama" :-).

Pane Dvořáku, Kriegel se bránil v kryptě kostela??? A nebyl to náhodou Gabčík???

Bylo mi dvacet, bylo mi líto, že nastal konec zdánlivé svobody, kdy se mohly kritizovat nešvary a naivně věřit, že se dá ledacos zlepšit. Nastalo delší deštivé počasí a my se škodolibě radovali, že Rusové ve svém táboře za městem moknou.

:-) :-) To máte tak, pane Dvořák, biomasám vydrží infantilní vidění světa celý život, a to i s písní na rtech "teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela...." :-) :-)

Tehdy mi bylo deset, ale to jsem už tenkrát chápala, že Rusákům se má spíš škodit, a ne jim pomáhat nebo s nima kšeftovat...i když ti kluci, co sem přijeli, za to nemohli...

Pane Dvořáku, to nepřipadalo v úvahu, aby se s nimi někdo z dospělých bavil. To za nimi chodily dvě náctileté mladé dívky, byly chyceny, profackovány a ostříhány dohola. Bavily se tím celé Vinohrady. Moje babička měla hodně daleko do revolucionářky. Celý život se cítila být milostpaní. A do doby, než se zvrtnul režim, jí byla. A dlouhou dobu tak byla i oslovována. To Je neuvěřitelné, že jste se k nim mohl přiblížit a ještě jím dávat jídlo. Nám ve škole učitelky říkaly, ať se jim zdaleka vyhýbáme.

Hezký příběh. Přesně si vybavuji rok 1968, bylo mi 10 let jako vám a nějak jsem nechápala, co se děje, ani jsem po tom nepídila. Jezdily kolony aut a taky jsem viděla tanky. Všechno jsme se dozvěděli ve škole a bylo nám smutno všem.