Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Paní Hanko, obdivuji Vás a děkuji za Vaše vyprávění. Vím, co prožíváte. Už jsem o tom psala tady na íčku v několika komentářích, OD atd. Zažili jsme povodně v Uh. Hradišti v roce 1997. Tak už se k tomu nebudu vracet. Přeji Vám hodně zdraví, síly, psychické odolnosti, spolehlivé pomocníky, které naštěstí kolem sebe máte... ať je brzy lépe!

Hanko, díky za Tvoje vyprávění. Jde z toho husí kůže. My na suchu se snažíme vcítit, máte to moc těžké. Držím všem vodou postiženým palce, aby se život co nejdřív vrátil když ne do normálních, tak aspoň přijatelných kolejí.

Kdyby nešlo o skutečně popisovanou hrůzu způsobenou povodní, tak bych řekla, že je to dobře napsaný napínavý příběh od prvního do posledního řádku. Povodeň jsem nikdy nezažila, ale z dokumentů v televizi a z Vašich fotografií a čláku je zřejmé, že jste prožili chvíle plné napětí a hrůzy. Mohu přát jen pevné nervy a vůli dát vše do pořádku v rámci možností.

Hani četla jsem Tvůj článek až do konce a je to síla. Nic takového jsem zatím nezažila, ale když jsem viděla ty domy, které u nás ohrožoval voda, některé dokonce i zasáhla, tak je mně všech těch lidí hodně líto. Líto, co prožili, prožívají a znovu musí budovat, čistit, uklízet apod. Ta bezmoc je zničující.....

Hanko, to je opravdu děsivé, to bych asi nedala. Tohle si vůbec nedovedu představit. Držím palce, aby to bylo co nejdříve pryč.

Hanko, smekám před Tebou za tento článek, ve kterém líčíš svoje zážitky s velkou vodou. Já toho nejsem schopná. A úplně sdílím Tvoje pocity. Rozumím strachu, bezmoci, smutku...

Hanko, to je až deprimující líčení. Tohle jsem nikdy v životě nezažil. Při stěhování jsem vždy chtěl být mimo dosah vody. I v Litoměřicích bydlím na kopci. Asi to bude chtít nějaký čas, aby se domov a taky nervy vrátily do normálu.

Hrozný, naštěstí jsem to nikdy nezažila. Držím palce a přeji mnoho síly.

Hanko, hlavně aby co nejdříve opravili teplárnu a začalo fungovat topení...Ta představa, že bys uvízla ve výtahu bez rychlé pomoci je také děsivá. Nebudu psát, že je hlavní, že jste relativně v pořádku a že zahrada počká. Protože je mi jasné, že tak nebo tak, je to velký psychický a fyzický záběr. Kdo to nezažil, nedovede si to představit. Tak ať je brzo trochu lépe. E

Hanko, to je síla. Držte se!