Moje čtenářské preference

Dámy, moc vám děkuji za hezké komentáře.

Nedovedla jsem si vůbec představit, že bych jako dítě neměla knihy pod stromečkem. Byly to nejkrásnější dárky, na které jsem se, stejně jako moji sourozenci, velmi těšila. Hned ten večer nám tatínek zabalil knihy do vánočního papíru z dárků, maminka na štítek nadepsala autora a název knihy a už jsme se nemohli dočkat, až si každý najde své místečko a bude číst. Jedna z prvních knih, která mě uchvátila, a to i díky ilustracím Jiřího Trnky, byla Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti Vítězslava Nezvala. A pak následovala dlouhatánská řada knih... Jen bych dneska potřebovala víc času :-)

Já mám ráda životopisy různých slavných lidí, osobností, herců, hereček. Přečíst si je na internetu to není ono. Musím si knihu koupit a pak doslova jedním dechem přečíst. Knihovnu máme na úřadě Městyse, tam chodí manžel. Na naší autobusové zastávce uvnitř zřídili knihovnu. Pokud někdo má knihu, kterou nechce, tak ji tam přinese a někdo druhý si ji může vzít. Police jsou stále plné a vše je zdarma.

Bez knih si svůj život nedovedu představit. Dříve jsem si knihy kupovala, když však už pro ně nebylo v našem bytě místo, začala jsem si je půjčovat v knihovně.

Četba byla i mým největším koníčkem, proto se teď neumím vyrovnat s těžkou čtenářskou krizí. Tak si aspoň přečtu, jak čtou jiní. Stránky knih mi v uších šustí, snad mě chuť číst navždy neopustí.

Četba je mým největším koníčkem. Podobně jako vy jsem od dětství navštěvovala knihovnu, dostávala pod stromeček knížky, byla jsem dlouhá léta členem Klubu čtenářů a podplácela kafem paní v knihkupectví, aby mi schovala žádaný titul. Spisovatelkou jsem se nestala, psala jsem jen pohádky a večerníčky pro vnuka. Do knihovny ale chodím stále, naštěstí ji mám nyní jen přes ulici.

V dětství a mládí jsem hodně četla, tím, že jsem bydlela na Smíchově, měla jsem to blízko do Hlavní pražské knihovny a chodila jsem si půjčovat knížky napřed do dětské části knihovny, později pro dospělé. Každý týden jsem si půjčila 3-4 knížky, které jsem za týden vrátila a půjčila si jiné. Později přes kolegu z práce jsem získala známou v Arbesově knihkupectví, která mi schovávala novinky, takže jsem ve čtvrtek nemusela stát frontu. Teď už čtu podstatně méně.

Bez čtení si nedokážu dobrý život představit...

Taky od dětství hodně čtu. Na fakultě jsem četla hlavně povinnou literaturu, ač ne všechnu – např. k Šolochovovi mě nepřinutil ani oblíbený vyučující. Ale poznala jsem hodně autorů, které by mě možná nenapadlo si přečíst. Na ruské klasice se shodneme. Je příjemné číst knihy v originále. Kromě ruských autorů mě napadají Zweigovy Hvězdné hodiny lidstva nebo zcela odlišné fejetony G. Lauba. Znáš ten vtip Renčína? Dva jeho strejci stojí před obrovskou knihovnou a jeden se ptá druhého: „To jste všechno přečet?“. „Ne, to jsem všechno napsal“, odpoví.

Děkuji za Váš další zajímavý a milý článek. Literatura je i moje velké životní téma :-). S tím rozdílem, že čtu "pouze" 2 - 3 knihy týdně. A jsem jen "konzument", knihy nepíšu.