Kdo jsi ty? Aneb co je po letech nového?

Krásné setkání, také bych se ještě chtěla potkat s našimi učiteli a i s některými spolužáky. Bohužel vše již odvál čas. Ale byly to krásné časy.

Ráda chodím na "srazy" spolužáků po X letech. Příští rok to bude už po 62 letech. Protože jsme byli ve třídě z téměř z celých Čech, ti vzdálenější se už ze zdravotních důvodů ohlašují jen po mobilu. Několik jich už nepřijde nikdy. Tak se nyní vejdeme k jednomu většímu stolu.

Milé vzpomínání. Naše milá úča ( měla podobné potíže jako já ) mi oznámila,,vždyť už jsi taky v důchodu , tak si budeme tykat ". A chodily jsme občas spolu na kafíčko a probrat svoje ,,bolísky".

Díky moc za nádherný článeček *

Moc hezké, děkuji!

Třídní srazy mám ráda. Ty vlastní, i ty, na které mě pozvou bývalí žáci. Některé z nich už poznamenal čas stejně neúprosně jako mě. O to teď máme k sobě blíž. Je hezké číst, že jste si to také užila.

Jano, nádherný článek. V podobném duchu probíhal vloni náš sraz po padesáti letech od maturity a také včetně naší milé třídní profesorky. Přeju další krásné setkání s třídou.

Jano, obdobné setkání po 40 letech (jinak chodím na různá třídní setkání, ale ne jako učitelka) jsem zažila v Českých Budějovicích předloni na podzim. Byla to moje milá třída němčinářů (učila jsem jen NJ na jazykové škole), kterou jsem doslova ze dne na den opustila a odstěhovala se do Prahy. Ano, poznali jsme se, i když čas zdaleka nepoznamenal jen mě. Byl to moc hezký večer, z paní učitelky jsem najednou byla Zuzkou a s některými "dětmi" jsme si setkání zopakovali i loni. Děkuji za pěkné vyprávění.

Moc milé. Co člověk vysílá, to se mu vrací. I po 38 letech.

Krásný článek! Několik bolístek ze školních let se ve mně rozplynulo, za což Vám děkuji.