Několik slov v mládí může zničit sebevědomí na celý život
Ilustrační foto: Freepik

Několik slov v mládí může zničit sebevědomí na celý život

4. 11. 2024

To nezvládnu. Nebudu tam nic platná. Nic mi nesluší. Jsem úplně obyčejná ženská. Takové věty často říkají osoby, které mají nízké sebevědomí. A často jde o lidi vyššího věku, kteří v dětství nebyli zvyklí slýchat pochvaly a povzbuzování.

Když se na paní Jitku nedávno v autobuse usmál cizí muž, ohlédla se, protože myslela, že to je určeno někomu za ní. Jezdí pravidelně stejnou linkou. Když se na ni usmál za pár dnů a pozdravil ji, zamračila se: co má ten chlap za lubem? Když se s ní na zastávce pokusil začít hovor, rychlým krokem odešla.

„A nenapadlo tě, že se mu třeba líbíš?“ zeptala se jí sestra, které to vyprávěla.

„Blázníš? Já? Jsem obyčejná ženská. Jak se můžu někomu líbit? Vždyť mi bude šedesát.“

„Na kolik vypadá on?“

„Asi taky tak nějak.“

“Je mimořádně krásný?“

„Normální mužský. Menší, bříško, pleška….“

„Takže se ti nelíbí?“

„To neříkám, je sympaťák. Má takovou pěknou bundu, džíny.“

„Tak proč se s ním nedáš do řeči?“

„Přece si fakt nemyslíš, že by se o mě zajímal.“

Jitka ani její sestra nebyly v dětství a mládí zvyklé od rodičů slýchat pochvaly. Naopak. V jejich rodině zněly věty typu:

Nemysli si, že jsou na tebe všichni zvědaví.

Půjdeš na ekonomku, ta tě uživí, o těch nesmyslech s uměleckou školou nechceme ani slyšet.“

No ty vypadáš.

Hrbíš se. To se nevdáš, podívej se na sebe, kdo by tě chtěl?

Dcery Jitky a její sestry vychovávají své děti přesně naopak.

„Až zíráme, jak jsou vnučky neustále vychvalované. Dcery jim říkají, že dokážou všechno, co budou chtít a podobně. Říkají jim, že jsou hezké. Asi je to dobře, protože si holky budou věřit. Nebo naopak budou zoufalé, až zjistí, že život je těžký a že rozhodně každý nedokáže to, co by chtěl? Nevím, ale já si každopádně nevěřím a mám s tím problémy celý život,“ vypráví Jitka.

Nízké sebevědomí generace, která nebyla v dětství a mládí zvyklá na povzbuzování a chválu, se projevuje v různých situacích.

Personalisté říkají, že lidé vyššího věku se při pohovorech často podceňují. Hledají práci, napíšou do životopisu, že ovládají cizí jazyk průměrně a pak se ukáže, že jím vládnou lépe, než někdo mladý, který o sobě tvrdí, že se domluví perfektně.

Nemálo žen vyššího věku má pocit, že se pro ně některé oblečení nehodí, přestože mají lepší postavy než dvacetileté obézní dívky, které se naopak nebojí vystavit s upnutých šatičkách.

„Od mládí jsem slýchala od táty posměšky, že mám velký zadek, tak jsem se halila do nevzhledných dlouhých svetrů. Až po padesátce mi jedna návrhářka vysvětlila, že by mému typu postavy naopak slušely šaty zvýrazňující pas. Zkusila jsem si je, pak jsem si ještě jedny podobné nechala ušít na míru. Cítím se konečně jako žena. Ale opravdu jsem se v mládí podceňovala, připadala jsem si ošklivá. Odrazilo se to i v mých vztazích, protože jsem žila zásadně s divnými muži, kteří mi ubližovali. Na ty lepší, hodné, hezké, jsem si netroufla, měla jsem pocit, že bych pro ně nebyla dost dobrá,“ vypráví osmapadesátiletá Radka.

„Největším nepřítelem sebevědomí žen je srážení okolím a zvlášť v hodně citlivém věku, zejména okolo puberty, ale už i dříve,“ uvádí psycholožka Magdalena Dostálová. Upozorňuje však, že stejně škodlivý je trend přehnaných nároků a vytváření pocitu, že děti jsou výjimečné a musí dosahovat výjimečných výsledků. „Sebevědomí dětí dokáží poničit i nelaskaví rodiče, kteří tlačí na výkon,“ dodává.

Psychologové říkají, že lidé s nízkým sebevědomím se zpravidla ke svému okolí nechovají vlídně a laskavě, naopak se uzavírají jako by do ulity. Mají pocit, že jsou takzvaně k ničemu, že nemají co nabídnout a když někdo o ně jeví zájem, překvapí je to, ba přímo poleká.

Takoví lidé jsou často nerozhodní, nejistí a to jim život komplikuje, takže se točí v začarovaném kruhu.

„Někdy jsou nám k smíchu mladí manažeři, z nichž sebevědomí přímo tryská a často za sebou nemají žádné zkušenosti ani výsledky. Ale není na škodu si něco z jejich chování odpozorovat. Mnohdy totiž v životě uspěje více ten, kdo si věří a nebojí se dělat chyby, než ten, kdo předem ze strachu, že nějaké chyby udělá, nedělá nic,“ říká terapeutka Jana Novotná.

Nízké sebevědomí bývá definováno jako neschopnost vnímat své hranice, to, co je nám nepříjemné. Výsledkem bývá, že člověk s nízkým sebevědomím nechává ostatní, aby tyto hranice překračovali a to vede k tomu, že je ještě více nejistý, nešťastný, protože zažívá něco, co je mu nepříjemné.

Jen málokomu se podaří nepříjemné věty vyvolávající nejistotu, které slýchal v dětství, během života vytěsnit a ve vyšším věku být zdravě sebevědomý. Otázkou však je, jaká bude ve vysokém věku generace, která nyní od malička doma slyší:

Jsi nejlepší, nejchytřejší, nejkrásnější…

Dokážeš úplně všechno…

Svět ti leží u nohou…

 

 

 

 

 

psychika rodina životní styl
Hodnocení:
(5.2 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dušan Brabec
Osudová životní dráha každého jedince je originální. Někoho jedna věta srazí, jiného naopak nakopne. Mne v mládí máma stále nutila, abych byl nejlepší. Nakonec jsem byl, ale jen proto, že jsem byl přirozeně inteligentní. Když mně to vše došlo, odešel jsem v 18 letech z domova bez ničeho. A tehdy mne nakopla věta mámy: ty nic nemáš, ty se vrátíš! Díky této větě jsem dokázal vše - dostudovat, sehnat bydlení, dobrou práci, založit rodinu atd. atd. Asi po 10 letech jsem se "vrátil" a vztahy se stabilizovaly. Nebylo to lehké, ale dokázal jsem to a nakonec dal příklad i svým dětem. Neměli jsme žádný blahobyt, museli počítat každou korunu, ale vychovávali jsme je přirozeně a to se vyplatilo. Bohužel s některými vnoučaty to již tak není. Mají všechno a neváží si a stále se jim opakuje, jak jsou ve všem nejlepší. A přitom to není pravda, když dělají věci, na které objektivně nemají... No uvidí se, kam to dospěje. Ale bude to jejich život.
MIROSLAVA JELÍNKOVÁ
Pěkně napsáno, děkuji. Ano, něco na tom je. I já mohu přispět. ne k tomu, že by mě moji rodiče nějak shazovali či ponižovali, to nikdy. Ale chválou se u nás doma sakra neplýtvalo, ani vůči bratrovi o dost staršímu. nevím, jak to vnímal on, ale já nemohla domů vodit spolužačky, ač k nim jsem mohla. Žádné oslavy, diskotéky, nic. Učila jsem se dobře, na třídních schůzkách byla máma zbytečná, třídní ji vždy poslala domů... Přijímačky na poprvé na střední školu. maturita? Písemky i ústní na první pokus. Řidičák také: během školní výuky díky prospěchu do 1,5 nás pár mělo možnost absolvovat jízdy a látku pak dopsat. Na první pokus. Za práci pro školu z každé školy dva studenti před vánocemi do Moskvy na pár dní. Na základní škole za prospěch Jugoslávie na dva týdny... Našla jsem práci hned po maturitě. Vdala se. Mamka prosadila. A rozvedla se... Zamilovala jsem se skutečně a naplno, znáte to... A už jsem nebyla "hvězda", i když mi to nikdy nikdo neřekl. Dál jsem si dokazovala, jako jakýsi workoholik, že to dám a dala jsem tři porody, bez pomoci a podpory. Výchovu, domácnost, placení účtů, vaření, pečení, atd. A i já jsem vše, co mi doma vadilo, obrátila a dětem jsem dopřávala a dělala to naopak. Vše, co mi život postupně nakládal. Ani slovo o tom, jak to dáváš, jak to jde, nechceš pomoci??? Brala jsem to a nevyčítám, že rodiče (ani jeden) neměli pěkné dětství a nemocné maminky (babičky), takže to "v sobě" neměli. Možná byli na nás pyšní, ale kdesi uvnitř. To se už nedozvím, táta nežije 25 let, mamka dva roky... Já jsem spokojena s tím, co jsem dokázala, nejen kolem dětí, mám vnoučátka, práce byla, věkem už jen horší, ale co si budeme povídat? Nikdy jsem si nemyslela, že jsem někdo, něco, pěkná...Zpětně při pohledu na fotky ano, byla jsem kočka, ale tehdy jsem se tak nevnímala, bohužel. Nevím, asi to v 60ti nedoženu, ale snad jako babička a máma budu ještě platná a užitečná. Naše generace nehodnotily své rodiče, zda jsou tlustí, zda cvičí, zda umí jazyky (naši zažili jako děti válku), dnes jsou mnohem kritičtější. Nicméně naši byli šikovní, táta uměl skvěle ČJ, NJ, psal tiskacím písmem, na co sáhl uměl. Mamka ruční práce, pletení, háčkování, vaření atd. Máme to v genech a za to jim děkuji, i když jsme s bráchou neměli věci z tuzexu ani NSR tehdy, přežili jsme to. Nebyli jsme biti, týráni, měli jsme hezké a klidné dětství, přestože jejich manželství nebylo idylické, ale které je? Byli spolu 47 let. A já chtěla to samé, partnera, děti, rodinu. Nezadařilo se, ale děti zdravé, vnoučátka, tak mohu být ráda za to, co mám a možná ještě mít budu.
Jitka Caklová
08:02 Právě v tom je "zakopaný pes", proč jsem měla potřebu stále někomu dokazovat, že "Chudoba cti netratí."
Věra Ježková
Nejen v mládí, už v dětství. Mohla bych vyprávět. Co mi dalo práce odstranit škody, které na mně rodiče (v dobré víře) napáchali.
Jitka Caklová
Souhlas s panem Milanem. Byli jsme chudá rodina za okrajem společnosti. Máslo jsem viděla jen "z rychlíku", to soudružka učitelka věděla po sondě v naší rodině v přestrojení za Mikuláše. Druhý den se nás ve škole ptala, jestli pomáháme mamince vařit. Přihlásila jsem se, že umím bramboračku. "Jak děláš jíšku?", tázala se. Styděla jsem se za to, že u nás jíme pouze margarín a jen jsem řekla, "dám do kastrolku máslo", do dnes slyším, její pohrdavé, "No, to bych to máslo chtěla u vás doma vidět!!!". "Na kolena" mě to srazilo na hodně dlouho. Vždy, když si mažu chleba máslem, nebo při vaření máslo používám, tak si s úsměvem vzpomenu, jak byla duchem chudá.
Milan Pepo
Někdy to může být i naopak. Sražené sebevědomí vás může nabudit. Když jsem končil devátou třídu ,,soudružka"výchovná poradkyně doslova řekla, že vzhledem ke svým známkám ,,jsem budižkničemu, který nemá na víc než dvouleté učiliště." A já jsem se nějak v těch čtrnácti letech ,,zakousl." Místo dvouletého učiliště bylo tříleté s vyznamenáním. Vzpoměl jsem si na její slova a pustil se do střední. Po maturitě vysoká. Pak další vzdělávání. Kdyby ještě žila, tak bych se jí šel jako ,,,budižkničemu" připomenout. :-D Takže si myslím, že někoho vybudí pochvala a někoho i pravý opak.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?