Druhá glosa na kavárenské předzahrádky

Tak to je Jendo moc fajn.

Hanko, mně nostalgické návraty vůbec nevadí a nevyvolávají mi v duši žádný smutek. Vzhledem k mému pokročilému věku a vážným zdravotním problémům se nemohu optimisticky dívat do budoucnosti, ale spíš do časů, které byly hezké. A vše to, co jsem v životě prožil, co se mi v duši nastřádalo, se snažím přenést do svých knih, ať už jsou to knihy glos a fejetonů, nebo moje kniha povídek, básně a dva romány. A život se mi pořád líbí a do Anděla pořád trefím. A většinou tam nesedím sám.

Moc hezký článek, úplně jsem si to představila, a nevadí, že tohle můj svět není. Přeji vše dobré.

Paní Hanko, může to tak být. Ale mám odpozorováno, že většinou nenechají sedět hosty "u jednoho kafi" příliš dlouho. Holt kšefty se musí točit :-(.

Pane Honzo, zahrál jste mi na moji strunu. Miluju kavárenské předzahrádky. Nikdo nikam nespěchá, ta pohoda... Měli jsme tu čest posedět si před dvěma lety pod podloubím v té Vaší na hezkém náměstí v Litoměřicích.

Jendo hezká nostalgie, ale člověk se nemá moc vracet. Někdy to přináší smutek. A třeba tam Dagmarko jenom tak sedí a jsou rádi,že jsou mezi lidmi.

Pěkné zamyšlení. I když léto už dávno skončilo, občas navštěvuji kavárny, kde se dá stále ještě sedět venku. Uvnitř mně vadí mumraj a hlasité překřikování hostů, aby se vůbec slyšeli. A taky vedro a vydýchaný vzduch. Je zajímavé, že jsou kavárny a cukrárny většinou obsazené do posledního místa, ale "nikdo nemá peníze" :-).