Pomoc v pravou chvíli

Alčo,děkuju .. jsem moc ráda, když se dočtu něco pozitivního. Prostě všichni mladí nejsou přece jen líní a neschopní. :-) :-)

Nedávno, když jsem procházela parkem, míjela jsem lavičku na které sedělo několik středoškoláků. Kolem se povalovaly petky, plechovka a obal od brambůrek. Přišla jsem k nim s Dorinkou blíž, s úsměvem na tváři se zeptala, jestli by jim nevadilo, kdybych to, co jim asi omylem upadlo uklidila??? Reakce byla okamžitá, vše naházeli do nedalekého odpadkového koše. Během následujícího rozhovoru jsem se dozvěděla že slavi narozeniny jednoho kluka, pomazlili se s Dorinkou a asi dva z nich se rozpovidali o svých zvítřecich domácich mazlíčcich. Kdybych zvolila jiný přistup " domluvy " naše rozloučeni by určitě neproběhlo v tak přátelském duchu. Ano, jak se do lesa volá, tak.........

Mám radost, když to slyším. Také jsem se nesetkala s nepříjemnými mladými lidmi.

Díky za pozitivní slova. Dnes to běžné není.

Děvčata,měla jsem z toho moc hezký pocit,to ani ten mladík neví jak moc mě potěšil.

V Praze v paneláku jsem měla také takové primové mladé sousedy. To se pak chodí domů s dobrým pocitem.

Krásný příběh. Potěšilo mě, že to s mladou generací snad není ještě tak špatné.

..do lesa..

Alenko, jak píše Daniela, :" Jak se z lesa volá, tak se z lesa ozýva"...Hezký příběh, raduji se s Tebou.

Aleno, to je dobře, že jste se podělila o radost. Já jsem prakticky každodenně mezi mladými lidmi a vůbec mi nepřipadají horší než jsme byli my, jak často slýchám. Prostě jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.