Jsem starý a nic jsem nedokázal. Co je mužská bilanční sebevražda?

No nevím, nedovolil bych si nesouhlasit s autorkou, jistě velice chytrou (a mladou ?) ženou, ale zrovna mně ani tak nevadí stáří, jako nemoci. Tím chci říct, že si neumím představit skok s 12. patra z důvodu osmdesateho křížku, mocných vrásek, plešate hlavy a už hodně odkvetlych vrstevnic ?, ale z důvodu stařecké slepoty, invalidního vozíčku nebo zavedených hadiček kvůli jídla a vyměšování (které ošetřovatelka občas omylem prohodí) si to umím představit lehce. A celá ta spekulace, jestli sedmdesátiletý dědek, který si to hodí kvůli frustrace z okolního světa je pitomý, zatímco sedmdesátiletá paní s alzheimerem jako vrata, která se drží na tomhle světě zuby nehty našla recept na ten správný život je také divná, nechte lidi žít jak chtějí. I umřít.

už po letech žádný zájem nemají.

Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše :-) Jak já říkám, prostě jiný živočišný druh a přístup k životu u stárnoucího muže a u stáří se za každou cenu bránící ženy nelze v žádném případě srovnávat. Ale nevím, jestli je má člověk litovat, vždyť se nadarmo neříká, že každý je svého štěstí strůjcem. A když holt si tu cestu bez přátel, zájmů a drobných denních radostí vybrali... Často si na opuštění dokážou stěžovat muži, kteří úplně klidně opustili své děti a pak se diví, že ty o ně už oo ketech

Hledat smysl života až v důchodu je trochu pozdě. A hledat ho na sociálních sítích je očividně marné.

Díky za zajímavý článek.