Babička je sama, koupíme jí psa. Živé dárky nejsou dobrý nápad

Měkkosrdcatý člověk to má vždycky těžší a je jedno, zda se jedná o zvíře, dítě, či osobu blízkou v péči. Bohužel si to dlouho neuvědomuje.

Vzít si na starost zvíře,to je jako mít dítě. Nejde dát živého tvora někam pryč,když už tady je a je odkázán na naši péči. Já nikdy žádné zvíře nechtěla a stejně jsem v mládí chodila se psem na procházky,sháněla mu žrádlo - tehdy nebyly granule a konzervy,jako dnes,protože sourozenci,mladší,hrozně chtěli pejska,ale starat se,to ne. Později zase králík,kočky....Teď máme dvě kočky, k tomu sousedů kočky a dvě bezdomovkyně kočky.Tak každý den je několikrát denně krmení, neumím si představit,že by zůstaly o hladu.Ty tulačky mají udělané pelíšky ,aby se měly kam schovat v zimě. Tak to dopadne,když je člověk měkkosrdcatý....

Přestože já po žádném zvířecím mazlíčkovi nikdy netoužila, svým dcerám jsem je neodpírala. Vzorně se o ten zvěřinec staraly, a když se stěhovaly, každá si ten svůj vzala s sebou a vnučky ho úspěšně rozšiřují.

Rozhodnutí o tom, zda k sobě připoutat další bytost by měl mít každý sám.

Když bylo tatínkovi tolik co mně (75), měl ještě ve chlévě krávu. Stále jsme ho přesvědčovali ať krávu pustí, že už se v životě nadřel dost. Když na naše slova dal, za půl roku "šel za ní".

Jsem z hospodářství stejně jako Maruška Ž. a péče o zvířata jsem si užila víc než dost, neboť to bylo naše živobytí. Pes je zvíře, věrně oddané svému páníčkovi a řekla bych, že je lepší si psa nepořídit, než si ho pořídit a s jeho pomocí do posledního dechu dosahovat cílů, kterých bych bez něj nedosáhla. I tak to někdy chodí.

Vůbec nechápu situaci, o které píše paní Kopecká 5:59 ... Mít psa přece není povinnost a není třeba se nikomu omlouvat ... Kdyby kolegové měli rybičky, tak by se taky dívali "šejdrem" na toho, kdo je nemá? Mít pejska je moc fajn, ale není to pro každého, a ve vysokém věku to může být komplikované - maminka, když zemřel tatínek, to jí bylo 82 let, o pejskovi uvažovala, rozmluvili jsme jí to - a dobře jsme udělali, bydlela ve třetím patře bez výtahu a později špatně chodila, vůbec by to nešlo ...

Když jsem před 22 roky ovdověla tak jsem se od dětí dověděla, že na vánoce od nich obdržím psa - abych prý nebyla sama. Já jsem to ihned odmítla s tím, že celý život jsem žila mezi zvířaty - v mém dětství a mládí jsme jich měli až nad hlavu a já se o ně musela také starat. Když jsem se vdala, tak jsme měli slepice a veliké množství králíků. Když jsme chtěli odjet na nějaký týden na dovolenou, tak jsme museli hledat někoho, kdo se o zvířátka bude starat. Byli jsme skutečně přímo uvázáni u domu. I když jsem už tak dlouho sama - vůbec nejsem sama, mám kolem sebe veliké množství dobrých lidí k přátelskému popovídání. A současný nádherný a hezký volný čas využívám k procházkám i častějšímu cestování.

Je dobře, že se to před Vánoci připomene.. Nevhodné dárky existují, ale zvíře by nemělo být.

bydlí daleko a vnučka, která to má nejblíž, babičce věnovala křečka. Nepochopila, že osobní návštěvu nelze nahradit zoologickou zahrádkou.