V hlavní roli: brambory

Nejspíše bych ty brambory sesbírala, kdybych měla do čeho ;-) a kvůli změněné výstupní stanici asi pro jistotu na nějakou z tašek přivázala kapesník s uzlem :-D Jsem ještě z generace, která slýchala od babiček o skákání pro pírko přes plot /viz ty brambory/ a co má plátěný kapesník v kapse každé bundy i kabátu, o čemž jsem nedávno četla, že se podle toho pozná obsah kabelky žen 60+. Tak v kabelkách a batozích mám ale nastrkané ty novodobé balíčky kapesníčků papírových., víceúčelových ;-) Přihodím zde ještě něco pro zajímavost, když už jsem se oslím můstkem dostala k těm, pro mě s chronickou rýmou nezbytných "šnuptychlům. "Schnupf = rýma, Tuch, Tuchlein = šátek, šáteček, čistonosoplena, nosočistoplena = výtvor jazykového puristy z dob baroka Václava Jana Rosy, který se dostal dokonce do odborných publikací a učebnic v čase českého národního obrození, ale naštěstí se na příliš dlouho neujal :-D Pardon /pův. z francouzštiny, prapůvodně z latiny ;- )/, že od brambor /od Inků z Jižní Ameriky dovezeny v 16. st. ;-) ... do mé kapsy ;-) Tímto prozrazuji svůj koníček "nacházet jádro pudla" a čím jsem starší, tím víc chuti a času na to. Děkuji p. Janě Vargové za inspiraci se rozepsat její zdařile popsanou povídkou. P.S. Jsem tu nová od včera.

Jani, já se omlouvám. Ten příběh se stal Vaší kamarádce, ne Vám. Proto celý můj příspěvek směřuje jenom k ní. Děkuji.

Vážení a milí čtenáři, v pravidlech i60 nikde není zmínka o tom, že by všechny příspěvky měly vystihovat realitu. Co když jsem něco přidala? Nebo ubrala? Nebo jsem si celý příběh vymyslela? Neprozradím. Když něco napíši, tak proto, že se mi chce zpracovat nějaký námět. A když se mi podaří trocha nadsázky, ironie, humoru, mám radost. A když se text líbí i někomu jinému, moje radost je větší. Život sám o sobě občas stojí za starou bačkoru. Snažím se ho zpestřit alespoň touto cestou. - Díky za komentáře.

Ono se to někdy schumelí všechno dohromady. Já se nedivím tomu, že jste brambory nakopla a zbytek vyhodila. Já mám podobný příběh - jezdím do Olomouce a jsem posedlá nakupováním. Pak se stane, že mám tašky plné, těžké a uvědomím si, že na zastávku autobusu je to daleko. No, co se dá dělat. Cesta je utrpením, musím i odpočívat, něco mi vypadne. A já proklínám celý svět. Další utrpení je v autobuse, protože jsem si vybrala dobu, kdy mladí jedou ze školy. Vůbec neřeším, že mě nikdo nepustil sednout, to bych se asi nedočkala. Je mi do pláče z toho, že jsem v té mačkanici s taškami. Cesta se zdá nekonečná. Pak přijedu domů a říkám si, že to bylo naposled. Jenže já jsem nepoučitelná.... Na druhé straně si dokážu představit moji matku ve Vaší situaci. Prostě by si klekla a brambory začala sbírat, i kdyby to mělo trvat dvě hodiny. Prostě ona je taková šetrná, až mě to kolikrát štve. Já jsem úplně jiná, prostě bych je nakopla, tak jak jste to udělala Vy. Díky za bezva článek.

:-) :-) Tak mě prostě berte takovou jaká jsem, nebo nechte být. Mám základní vzdělání, nejsem sečtělá a mám pouze školu života. Často hledám významy slov pro pochopení věcí pro vlastní uvědomění souvislostí. :-) :-)

:-) :-) Zajímavá připomínka, kdysi jsem na praktické střední škole zkoušel učně rozumět Otokaru Březinovi, ale mělo to zvláštní dozvuk; ředitel mi zakázal učit ty grázly myslet. :-) :-)

Není dobré být vztahovačná, to mi tady kdysi kdosi radil. A jen tak mimochodem, reagovala jsem na článek a na vztah paní Aleny k bramborám :-) :-)

:-) Paní Caklová, snad jste postřehla, že mám pro vás pochopení, ale nese.. nepleťte se do krásného psaní, má profesní nároky stejně jako erteple. Udělejte si synopsi, zvažte syžet, a pak sypejte svá příruční moudra... :-)

Rádoby vtipné, nic proti, nic méně "jak s čím kdo zachází, s tím také schází". Kdyby si ty brambory musela vypěstovat a nekoupila je za lehce vydělané peníze, určitě by s nimi takto nezacházela. Já vím, jsem jiná, ale ne blbá :-) :-)

:-) Sébastien Japrisot vstal z mrtvých... :-)