Jak jsem se opila s Karlem Gottem

Já tedy nepatřím k obdivovatelkám aKarla Gotta,ale měla jsem možnost se s ním několikrát setkat. A byl to vždy džentlmen a slušný pán.

Pěkné, zajímavé.

Jo s Karlem to se pilo...teda myslím Báčovým :-) parádní text

Zážitky, které se nezapomenou. Kdysi mi bylo strašně z griotky, vnitřnosti rozervané. Božského Káju jsem osobně nespatřila, jeho jedinečný hlas miluju.

Když se točilo Sedm pater pro tisíc přání, byl tam jednou i K. Gott. Já jsem musela odjet tak jsem ho neviděla a nijak mi to nevadilo. Hrály nám tam malé děti, kolegyně mi druhý den řekly, že k nim zrovna přátelský nebyl. Autogram jim nedal, bylo jim to líto. Jinak byl výborný zpěvák, ale můj idol opravdu nebyl.

S Mistrem jsem se potkal jen dvakrát jednou jako chodec na Národní Třídě a podruhé na nějakém večírku jsme spolu prohodili asi čtyři věty. Na jeho koncertu jsem nikdy nebyl. No ke kameramanu Čepickému jsem na Vinohrady chodil do bytu aniž bych ho jednou spatřil. Totiž jsem tam ještě se dvěma dalšími chodil k jeho fešné ženě na hodiny angličtiny.

Zase ty hvězdičky, omlouvám se. Karla Gotta jsem zažila hned několikrát u nás na letišti, kde jsem byla zaměstnaná. Létali k nám umělci na koncerty do Gottwaldova. Karel G. byl velmi skromný a přátelský. Hezké vzpomínání....

Úsměvné vyprávění. Připomnělo mi moje podobné ,,angažmá" na poetickém Třešňovém jarmarku , ještě za totáče, v Sobotce. Prodávala jsem poprvé a naposledy ve stánku svoje keramické obrázky a můj kolega grafiku. Gott tam sice nebyl, jen pár herců, kteří se tehdy věnovali recitaci poezie. Ale nezapomenutelné pro mne bylo následné posezení v ,,zákulisí" s malířem a grafikem Vladimírem Komárkem, to byl vypravěč až člověku smíchem tekly slzy.

Vaše vyprávění mi připomnělopozdější dobu, už po listopadu, když ve vojenském archivu na Invalidovně. kde jsem pracovala, často probíhalo natáčení nějakých filmů. Ani nevím, zda se později vůbec promítaly. Bývaly tu však i cizí filmové štáby. Filmaři byli svérázní, ale bezproblematičtí. Pro mě úplně jiný svět.

Když jsem před šedesáti lety, já dcera kapitalisty, pásla krávy u Jizery, nevěděla jsem, zda Vám závidět, či se litovat. Dnes bezpečně vím, že jedno ani druhé :-)