Všechny fotografie: Poskytnuty z osobního archivu Heleny Přibilové

Myanmar – země tisíců pagod a úsměvů

30. 12. 2024

Naše první zkušenost po příletu do Yangonu v únoru roku 2019 nebyla příliš příjemná. Toto největší město v Myanmaru se dříve nazývalo Rangún. Měl na nás čekat řidič najatý na celou cestu dlouhou téměř 2 000 kilometrů. Nikde nikdo. Po delším čekání bylo jasné, že něco neklaplo.

Cestopisy Heleny Přibilové cestování

Autor: Helena Přibilová

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Pavlína Vavříková 23.1.2025 14:38

Úchvatné čtení!

Blanka Lazarová 12.1.2025 21:40

Jste obdivuhodní cestovatelé, velmi vnímaví, nestranní a tolerantní ke všemu, co je kolem vás. Děkuji, že se s námi dělíte o své zážitky a prožitky slovem i prostřednictvím fotografií. Vždycky si velmi ráda vaše poutavé články čtu. :-)

Soňa Prachfeldová 2.1.2025 07:59

Paní Heleno, to je úžasné, co vše prožíváte a obdivuji vaši neskutečnou píli při dokumentování a focení. Děkuji.

Helena Přibilová 1.1.2025 19:42

Děkuji vám všem za milé komentáře a přeji do nového roku 2025 jen všechno dobré. // Pro Zuzanku Pivcovou : Ne, žádnou exotickou přírodní kosmetiku jsem si dosud nepřivezla. Moje zkušenost je taková, že mnohde domorodé ženy používají zkrášlovací přípravky přímo z toho, co jim nabízí okolní příroda.

Zuzana Pivcová 31.12.2024 13:51

To jste mě zase potěšila. Když čtu Vaše cestopisy, nedělím je nijak z politického hlediska. Vážím si Vašeho postřehu a nestranného postoje. Jen malý dotaz, dovezete si někdy nějakou exotickou přírodní kosmetiku?

Libor Krajíček 31.12.2024 12:51

Něco mezi Severní Koreou, Rumunskem a Mali. Bída, honosné paláce, vojenská junta.

Marie Ženatová 31.12.2024 08:05

Milá Helenko*, díky moc za další překrásný článek a úžasné fotografie. Něco podobného jsem viděla poprve v roce 2001 na fotografiích syna a snachy z jejich pracovního pobytu v Thajsku. Přeji ze srdce mnoho dalších dobrodružných a úspěšných cest ♥

Jan Zelenka 30.12.2024 22:59

Je vůbec nějaké místo na světě, které jste neviděli? Váš cestovatelský elán je obdivuhodný.

Alena Tollarová 30.12.2024 21:52

Vůbec se nedivím manželovi, že fotil jako zběsilý. Takových pamětihodností a krás pohromadě, to nemůže nikoho nechat chladným. Krásně jsem si početla a prohlédla fotodokumentaci. Děkuji.

Marie Seitlová 30.12.2024 20:11

Děkuji za další krásný článek z vašich cest. Je to vždy zajímavé čtení.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Mongolsko v proměnách času aneb z čeho by měl a neměl Čingischán radost

Dnešní národ Mongolů čítající pouhé 3,5 miliony lidí ve své minulosti vytvořil největší státní útvar, který kdy existoval. Čingischán by ale asi ze svých dnešních soukmenovců příliš velkou radost neměl.

Helena Přibilová

Kapverdy – ostrovní země kultivovaných a vzdělaných lidí

Naprostá většina návštěvníků Kapverdských ostrovů míří na pláže na ostrovech Sal nebo Boavista. My jsme se začátkem března tohoto roku vydali na největší ostrov Santiago a ubytovali se na okraji hlavního města Praia.

Helena Přibilová

Kanadou od východu k západu – Quebec a Britská Kolumbie

Kanada na nás udělala ohromný dojem tím, jak se liší od Spojených států. Přestože mají obyvatelé Spojených států a Kanady díky své geografické blízkosti a kulturní výměně mnoho společného, existují i některé významné rozdíly.

Helena Přibilová

Svatý Tomáš – ztracený ostrov v Guinejském zálivu, kde se rodí nejlepší čokoláda na světě

São Tomé e Príncipe neboli Svatý Tomáš a Princův ostrov je jedna z pěti původně portugalských kolonií na africkém kontinentě (další čtyři jsou Guinea-Bissau, Mosambik, Angola a Kapverdské ostrovy). Leží přibližně 250 kilometrů od pevniny na rovníku v Guinejském zálivu.

Helena Přibilová

Laos – usměvavá zemička obklopená ekonomickými tygry

Manžel kdysi sbíral poštovní známky a jeho představa o Laosu dlouho vycházela z obrázku na jedné známce. Do naší návštěvy na začátku roku 2020 byl pro něj Laos „zemí bílého slona“. Ve skutečnosti je to spíše země milých a skromných lidí, která musí čelit četným výzvám přicházejícím ze svého okolí.

Helena Přibilová