Nejlepší dárek letošního roku

Zážitkové dárky jsou někdy veselé, jindy vyčerpávající. Užila jsem si pasení krav při studiích, ovce jsem jednou pásla v Anglii. Líbilo se mi na statku. Pastva mezi kamennými ploty a poházet cestou domů mrkve a dobytek trefil domů sám..

Dano, to se neomlouvej, i kdyby to bylo na mě, tak proti mým začátkům napříč tímto portálem, by to byla jen brnkačka :-) :-)

Já se taky omlouvám, ale Jitce C., ta orotovná bába nebyla přece na tebe, já jsem si jenom vzpomněla, co mi na můj komentář ke článku posledně napsal pan Berka. A tam to bylo teda trochu horší než "protivná".

Omlouvám se, chtěla jsem dát plný počet hvězdiček.

Dano 14:24, děkuji za upřímnost. To jako že když mám jinou životní zkušenost a napíši o ní, jsem za protivnou bábu? Ale nevadí, za 10 let na íčku jsem si už zvykla :-) :-)

Občas kroutím hlavou nad ťím, co se lidem z města nabízí jako zážitek. Jeden přiklad -pochd s kozím stádem. Parta nadšenců se prochází nèkolik hodin krajinou společně se stádem koz. Lidé jdou nadšeni, fotí a natáčejí videa, aby se mohli pochlubit přátelům na sociálních sítích. A co ty kozy? Raději nepřemýšlím, jaké potěšení to přináší těmto tvorům.:((((

Netypický dárek, ale nakonec příjemný zážitek.

Tak já nevím... Zkusit si být na jeden den pasačkou ovcí, tomu se dneska říká "pustit se do něčeho nového"? A vlastně proč ne, když i na Mount Everest se může náležitě movitý člověk nechat dopravit a stačí jedno foto na vrcholu a je z něj rázem horolezec. V dnešní době se hraje na zážitky a o zážitky a hlavně je umět prodat (rozumějte vytroubit do světa). Kdo si neplní své sny, ať už z jakéhokoliv důvodu, jako by nežil. Ale s jídlem roste chuť, jak praví klasik. Tak jen aby se pak ta rozežranost nevymkla :-(

Kdybych dostala takový dárek, tak bych ho věnovala těm, co mi ho darovali. Jen jednou jsem se pokusila pást husy a poté co mi jedna štípla a honila po louce jsem se věnovala max. koťátkům. Zemědělství je velmi náročné a lidé, kteří v něm pracují mají můj obdiv. A tak vše co souvisí s touto profesí pozoruji jen z dálky.

Myslím si,že pasení čehokoliv není žádná idylka. Zažila jsem kdysi stádo jalovic, jen jsem se dívala,jak se pasou,byly v ohrádce z elektriky, a ještě byl i pes,co je sám dokázal sehnat do stáda a odvést zpět do kravína. Viděla jsem,když krávy utekly z ohrádky a šly na jetel, samozřejmě mokrý, a jedna to zaplatila životem,nepomohly ani drastické zásahy trokarem. Já už idylu hledat nemusím,mám ji,co jsem v důchodu,každý den a všude - kromě nákupů v obchodech.