Jiná doba

Řekla bych, že je to tzv. "americká" výchova. Bratr žil 43 let v USA. Ještě coby svobodný vždycky se pohoršoval nad "uřvanými" a nevychovanými dětmi v letištních halách i v letadle. Když se oženil a měl své děti, tak s oběma létali od malička a už mu to nevadilo :-) :-)

Myslím, že je málo pravděpodobné a tudíž spíš zbytečné pokoušet se najít shodný názor v některých ožehavých otázkách, jako je zrovna tahle. Moje děti se podívaly poprvé k moři jako školáci a zároveň jsem se tam poprvé podívala i já. Kdybych s nimi byla chtěla jet jako s kojenci či batolaty, tehdy se jezdilo hlavně autobusy, autem si jejich otec netroufal. A většinou si lidi vařili sami. Už jen, když si představím látkové pleny, kočárek a proviant na týden pro rodinu, nevím, jak bychom se do toho autobusu vešli. Moje děti vyrostly v paneláku, v parku a na zahradě. Moji rodiče, kteří se k moři za celý život a i jednou nepodívali, by mi asi při nápadu cestovat s malými dětmi za slanou vodou doporučili mokrý hadr na hlavu. Dnes ti mladí jsou víc odvážnější, mají na cestování víc možností i víc kuráže. Shodný názor v téhle otázce bych u nikoho z nich neshledala. I přesto jsem ho našla u svých mladých. Poprvé jeli taky se školákem...

Nejzajímavější na tom je to, že až budou jezdit k moři sami, budou jim ti cizí "křiklouni" vadit. Chápu, že je jiná doba, jen mě překvapuje, že až tak jiná.

Také si myslím, že malé mimi potřebuje své pohodlí a svůj pravidelný řád a na horké pláži to nemá. Ale těžko něco vysvětlovat jejich rodičům.

Paní Straková, dávám Vám 100% za pravdu. Loni chtěla jet moje snacha s rok a půl letým vnukem do Řecka, (i se 4letým a manželem) a nakonec uznala, že by to bylo náročné, jak pro malého, tak pro ně, a určitě by si to tak neužili. I když se mi do toho moc nechtělo, přesto kvůli malému jsem jim nabídla, že ho budu těch 14 dní hlídat. A dopadlo to dobře. Užili si to oni a nakonec i já.

Vážená paní Řeřichová, děkuji Vám za reakci k mému článku. Jistě sama dobře cítíte rozdíl mezi lékaři doporučeným pobytem pro astmatické dítě a tím, o čem jsem si dovolila napsat já. K Baltu jsme s kašlajícím synem také jezdili a za svítání, když z moře vystupovaly zdraví prospěšné výpary s ním po pláži běhali. Pokud však myslíte, že ta půlroční miminka skutečně ze zdravotních důvodů všechna potřebují horko Jadranu a já jim to nepřeju, tak to jste na omylu. A dokonce mě ani jejich pláč neobtěžoval, děti, nejenom svoje mám ráda a jenom jsem se podivila nad tím, kolik jich tam narozdíl od předchozích let bylo a taky mi jich bylo trochu líto. Ovšem to jsem si asi dovolila dost, že? Na cizí děti se dnes nikomu nesmí ani promluvit, natož sáhnout. Já jsem ještě z té doby, kdy se pohoupání plačícího dítěte v kočárku nepovažovalo za úchylnost...

S ročním synkem astmatikem jsme byli poprvé u Baltského moře na doporučení lékařů. Jezdili jsme tam pak každoročně i s dcerkou. Nikoho jsme neobtěžovali ani v letadle, ani na pláži, naopak děti tam byly vítané. Mořské klima jim zdravotně prospívalo. Všechno je o domluvě a vzájemné toleranci.

Dříve se nedoporučovala měnit, zvláště kojencům, prostředí ani s nimi jezdit někam na dovolenou doma, natož k moři. Osobně bych měla strach, co by se mohlo tak malým dětem stát v cizí zemi, kde ani neznám řeč ani úroveň zdravotní péče v případě onemocnění . Asi jsem moc starostlivá . Ale také bych nebyla nadšená dnes, kdybych musela chodit do jídelny nebo na pláž, kde by byly nezvládnuté děti.

Nikdy jsem s malými dětmi k moři nejezdila. I u nás jsou krásná místa pro rekreaci.

Nejsem také pro cestování s malými dětmi k moři. Nic jim to nedá, spíše mohou mít problémy. Velké horko, jiná strava, spoustu lidí v letadle. Ale i děti mohou znepříjemnit lidem cestování.