Může stáří přinést štěstí? Ano, ale rozhodně ne všem

Jak si kdo ustele, tak si lehne ;-)

Já se na základě dlouholetých zkušeností se sebou a svými blízkými ztotožňuji s výrokem, že stáří není pro sraby.

Oprava: ....závist....

Nejen pro pana Berku: Pro paní Caklovou je závit minulostí, neboť už nemá co závidět. Dnes mnozí z těch kterým záviděla, mohou závidět jí, tedy pokud ještě žijí.

Především si musíme uvědomit, že se jak stárneme přijdou problémy. Zdravotní i psychické. S tím musíme počítat. Přesto to může být období příjemné. Můžeme vstávat kdy chceme, říkat co chceme, nemusíme pracovat a dělat si, co uznáme za vhodné. Samozřejmě každý to má jinak. Vidím obtloustlé unavené šedesátníky, kteří se sotva vlečou a chodit do zaměstnání jim dělá potíže. Jiní mají devadesát a jsou čilí. Záleží to na genech a dalších padesát procent je, jak se k tomu postavíme. Paní Caklová mluví o závisti. Má pravdu je to hnusná vlastnost. Nemám rád nenávist, ale závist nenávidím. Jindra

Objektivní posuzování nikam nevede. Souhlasím s nadpisem článku a subjektivně parafrázuji bývalou učitelku Annu Dvořákovou: Záviděla jsem dětem, že nemusejí pracovat, záviděla jsem spolužačkám, mnohdy i spolužákům, hezké oblečení, záviděla jsem studujícím radosti mládí, ze studií vyplývající, záviděla jsem vystudovaným, že rozhodovali o mém životě, o tom, co a jak mám dělat, případně, co nemám dělat. Ve čtyřiceti letech jsem byla udřená, bolavá, zralá na důchod a rozhodla se pro nápravu. Dnes je mi 75 let, jsem štíhlá, denně cvičím, sprchuji se studenou vodou, jezdím na koloběžce, ráda se hezky oblékám a v rámci možností se držím ve svém středu. Čím těžší byly moje životní zkoušky, tím lepší výsledky mi přinesly. Samozřejmě že občas přijde nemoc, ale je to velká učitelka, neboť vím proč přišla a stejně tak odejde. Konečně poznávám, co je opravdové štěstí, které na nikom nezávisí ♥♥♥

Nám dvěma stáří štěstí přineslo. Děti jsou samostatné a spokojené. Půjčují nám vnoučata, takže štěstí mohou prožívat s námi. Jezdíme s nimi na výlety, na dovolené, chodíme do cukrárny a plavat do bazénu... Je jedno nám to kazí, a to je pomyšlení, že už to nemusí dlouho trvat...

Řekla bych, že stáří štěstí rozhodně nepřináší. Ne těm, kteří si ho nedokázali najít a udržovat během mladších let. Ale kdo měl a má pozitivní přístup k životu, ten dokáže i ve vyšším věku najít klady a náležitě si je vychutnat. Například to, že už "nic nemusíme". Dokazovat, jak jsme pořád mladí, zdatní , výkonní. Nejsme. Ale stačí si to přiznat, zvolnit, najít si svoje optimální tempo a pokud máte pár přátel a koníčků (o funkční rodině ani nemluvě), na pocit štěstí máte slušně zaděláno.

:-) S talentem pro smysluplnost dáte i naprostým pitomostem ospravedlňující řád :-)