Dopis babičce

Oprava: (12,10,9,1)

Tedy nic proti nikomu, ale je rozdíl být babičkou v pětatřiceti, nebo v pětasedmdesáti. Mně je 75 a v babičce pana Berky vidím svoji pětatřicetiletou maminku se čtyřmi dětmi (12, 10, 8,1), pracující, "od nevidim do nevidim" 7 dnů v týdnu, v soukromém hospodářství .

Paní Kosorinová, to nevím. Na to vám mohou jedině odpovědět vaši vnuci. Já své vnučky miluji, ale takovou sílu to nemá, co měla ta má babička. Možná to bylo tím, že mé dětství nebylo radostné. Mladičká maminka se 4 dětmi, která o životě moc nevěděla a na domácnost nestačila (měla mě v 16 letech) a k tomu otec agresivní alkoholik.

Tohle je na zamyšlení jaká sem babička já.

Dojemné, láskyplné.

Také často vzpomínám na svou babičku, naučila mě plno zajímavých věcí ze svého malého hospodářství. Škoda, mi odešla moc brzy, bylo mně 12 let.

Krásné, dojemné.

Moc hezký dopis do nebe milované babičce. Já si moc babiček neužila, zemřely když jsme ještě nechodily ani do školy.

Můj dědeček byl mimořádný muž. Ovdověl v roce 1923 s pěti holkama 14, 12, 10, 8, 3, na krku. Všech pět, ve velmi těžké době vychoval. Z vyprávění maminky vím, jak na moji babičku s láskou vzpomínal a žádnou jinou ženu už nehledal. Bylo by to na hóóódně dlouhý dojemný dopis, slzy by tekly proudem, ale z mého pohledu naprosto zbytečný.

Pěkné vyznání. :-)