Všechny fotografie: Z osobního archivu Hany Rypáčkové

Taneční hodiny

22. 1. 2025

Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku, často v dobytčáku připojeném k vlaku.

Můj příběh vzpomínky Zimní soutěž 2025

Autor: Hana Rypáčková

Hodnocení:

(5.1 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 26.1.2025 06:11

Hani, co Tě znám, tak vím, že jsi moje krevní skupina a proto dík, že jsi ♥ !

Hana Polednová 25.1.2025 16:59

Hani, byla jsi rebelka a skoro jsi se nezměnila. Když čtu v poslední době tvé příběhy, připadáš mi jak ta pubertální holka, ale myslím to v dobrém.

Daniela Řeřichová 24.1.2025 21:41

Hani, super! Myslím, že člověk se moc nemění, úplně tě vidím. :-)

Jarmila Komberec Jakubcová 24.1.2025 11:58

Ráda vzpomínám na první lyžování na šumavském Špičáku ale i na první taneční.

Marie Seitlová 23.1.2025 20:29

Hani, také občas vzpomínám na taneční i lyžování.

Marie Měchurová 23.1.2025 18:38

Hanko, já asi raději vzpomínám na začátky lyžování, i když jsem po tanečních vymetala čaje, zábavy a plesy.

Věra Ježková 23.1.2025 17:03

Hezká vzpomínka. Já jsem do tanečních chodila jen proto, že to v té době byla téměř povinnost. Tanec není nic pro mě.

Jitka Hašková 23.1.2025 16:38

Hanko, chodila jsem do tanečních jen o něco dříve - 1960 - 61. Džajv se tenkrát učil nově. Byly to krásné časy.

Dana Puchalská 23.1.2025 14:51

Jejda, taneční... Byly pro mně jako trest , jak já tam nerada chodila. Když konečně skončily to bylo radosti.

Pavlína Vavříková 23.1.2025 14:14

Pěkná vzpomínka na jistě krásné mládí.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Dopis nenarozenému dítěti

Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se z těžkého období a byla jsem nesmírně zranitelná, bolavá.

Michaela Přibová

Učitel etikoterapie - života ve zdraví vlastním přičiněním

Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se mi koncem studií podařilo z toho utéct, spadla jsem z bláta do louže, tedy do manželství, a na dalších dvacet dva let, do dospělosti dětí, tak „měla vystaráno.“

Anna Novotná

Taneční a můj první polibek

Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i určité obavy. Jelikož byla moje maminka vdova, penězi jsme příliš neoplývali a já jsem se obávala, zda maminka vůbec finační stránku zvládne a do kurzu mne přihlásí.

Ludmila Kučmerčíková,Ing.

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková

Můj první dětský výlet

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Marie Ženatová