Zdeněk (71 let): Je špatné, že po ničem netoužím a chci klid?

Také rozumím... Dovedete být sám se sebou, mít vlastní klidné záliby a život na odpočinku, nepotřebujete vyplňovat prázdno jednou akcí za druhou. Mladí to zřejmě myslí dobře. Každý by rád věděl, jak má správně žít - no a "návody" se na nás řítí ze všech stran... :-)

Naprosto vám rozumím. Ráda si užívám toho, že mohu vstávat až když jsem dobře vyspaná. Přizpůsobuji si život tomu co mně baví a mohu to dělat tehdy, kdy chci. Syn by si měl vážit toho, že jste mu pomohl. Nebylo to také jednoduché.

Pane mám 71 let jako vy. Kdybych žil jako vy, tak bych na smrtelné posteli si vyčítal, že jsem poslední roky života promarnil. Každý to má jinak, ale obecně je za tím pohodlnost.

Po většinu života jsem něco musela. Nejdřív podle představ rodičů, pak podle učitelů, později podle potřeb svých dětí, podle požadavků zaměstnavatele. Konečně došlo i na mé potřeby. Navíc je pořád ještě dost věcí, které musím, chci-li nějak rozumně fungovat. Rozhodně nemám v úmyslu prožít zbytek života podle něčích představ, ani v horizontální poloze, jak si naivně myslí ti, kterým je nejlíp v poklusu. Nicméně i na tu jednou dojde. A tu chvilku klidu, než se vrátím ke své podstatě, zvládnu.

Nechápu proč, ale smála jsem se při čtení článku. Pobavilo mne to. Asi, že to rojení žen u samostatného chlapa je všude.. Je prima žít si život podle sebe.

Ten tlak okolí na cokoli, nejen na aktivitu, je často obtěžující.

Mohu pána ujistit, že opravdu ale opravdu nemusí být aktivní a že může zbytek života strávit v poloze horizontální.