Anděli, přeji si...

Určitě existuje něco mezi nebem a zemí. Celý můj život do sebe krásně zapadá. Často pomohla náhoda. Moje největší přání se mi vyplnilo. Vrátila jsem se zdravá do života.

Záleží na každém co, vlivem vnějšího světa, ze svého Ega/JÁ nechá udělat.

Dlouho jsem odhazovala své malicherné JÁ, až jsem za to málem zaplatila životem. Ego, podle Sigmunda Freuda JÁ je pro mě důležité, abych mohla pomáhat ne jen sobě, ale i druhým ♥♥♥

Možná, kdo ví... Od pradávna měli lidé své amulety ´, talismany, křížky, andělíčky. Člověk má věřit, zejména v dobré a řekla bych, že ti andělé fungují i když jsme nepoučitelní. Kdo ví...

Asi před třemi lety jsem našla malého dřevěného andělíčka ( podobný se prodává ve stáncích za pár korun). Nosím jej v kapse a zdá se, že od té doby se mi drží štěstí. Možná je to jen můj dojem, ale docela tomu věřím.

S velkým zaujetím jsem si přečetla Váš článek a souhlasím se vším, co je v článku i v diskusi napsáno. Knihu Andělé v mých vlasech jsem četla, dokonce modlitbu "Vylijte svou léčivou moc, andělé, rytířstvo nebeské, na mne i na ty, které miluji"..., jsem se naučila nazpaměť a denně několik dní si modlitbu opakovala ráno a před spaním. Paní doktorka mi minulou návštěvu řekla, že se astma zlepšilo. Přesto nejraději volím slova _Můj Pane" a obracím se na Ježíše Krista. Odhodím své malicherné já a prosím o pomoc druhým i zvířatům, zdraví, o klid v duši, prostě o to, co se pro mne zdá důležité, kde nezapojuji své ego. Potom trpělivě čekám, až se mé přání splní a už na něj nemyslím, abych ho nezablokovala strachem. Určitě svá přání všichni, prosím, vyslovujte kladně. Na to nezapomeňte. To je moc důležité, jak je napsáno v článku.

Paní Lído, mně to nepřipadá vůbec hloupé. Než jsem dostala DAR splněných přání, tak bylo peklo ve městě nalézt místo na zaparkování. Přání si mohu vybrat na cokoliv, všeho je ve Vesmíru dostatek pro každého ♥♥♥

Přijde mi trochu hloupé si přání vybrat na parkovací místo, ale mám také jednu zkušenost. Byla jsem nemocná a už dva týdny jsem měla teplotu nad 39°C a bylo mi pod psa..., jak se říká. A tak jsem kromě klasického "Pane Bože, za co jsem trestaná" jednou zkusila, "Pane Bože už mi trochu ulev. Zbav mě té horečky, už to nevydržím..." A ono to zafungovalo. Ne hned, ale už další den ráno jsem si nemusela převlékat propocené pyžamo o cítila jsem se mnohem lépe. Takže má rada je jasná: Šetřete si svá přání na okamžik, kdy už nebudete vědět, kudy kam.

Vesmír spolupracuje s každým, kdo je ochoten ho vnímat. Každý je toho schopen, bez ohledu na to, koho pokládá za boha.

Pane Rybáři, já říkám oslovení Tatínku a prosbu začínám Pokud to není nic proti ničemu...