Sousedská výpomoc

Díky, pobavila jste mě, i když sousedku lituju. Nahánění koček kvůli injekci, strčení do přepravky nebo podání prášku či jiného ošetření asi zná každý chovatel. A když už se zadařilo, máte je v autě v přepravce a vezete, nemáte vyhráno. Jsou tací šikulové, co si dvířka přepravky otevřou a začnou se vehementně snažit z jedoucího auta vystoupit. A nebo vám alespoň auto označkují. Případně ze strachu vypustí do přepravky obsah žaludku i střev. Jo, naši miláčkové...

Mně připravil kocour Waldemar opačný zážitek - tou ulovenou jsem se stala já. Walda si hrál s kočkou Babetou, která byla schovaná v dece. Packou zaútočil právě ve chvilce, kdy jsem se přiblížila já. Prosekl mi žílu na nártu. Naštěstí jsem se snažila rychle zatáhnout nohu obinadlem a vydala se rychle k doktorce na ošetření. Měla jsem štěstí, že jsem stihla kromě ošetření i protitenanovou injekci a potvrzení u veterináře, že kocour je očkovaný, tedy zdravý. Měla jsem ještě jet učit na odpolední kroužek "přes Prahu". Nakonec jsem měla jen hodinu zpoždění a děti na mě v družině čekaly. Kocourovi jsem samozřejmě odpustila.

V loni jsem po smrti kocourka Piškota koupila malé koťátko - kočičku Polynku. Krásná britka okouzlila celou rodinu. Jen na chvilku si hrála, ale pak dostala coronavirus FIP. Jediná záchrana jejího života byla léčba vakcínou, která se musí podávat 1x denně injekční stříkačkou do zadečku. Těch injekcí bylo 82. Dodnes nechápu jak jsme to jako rodina zvládli. Syn jí je aplikovat, snacha držela a já jsem vždy slzela. Sama bych to nezvládla.Díky jedné pražské veterině a doktorce, která FIP léči se podařilo kotěti život zachránit. Dneska je to úžasná kočička, co zlobí a je to ta nejrozmazlenější kočičí miláček. Bohužel k synovi nejde, bojí se ho a ke snaše se dívá nedůvěřivě.

Kdo bydlí s kočkami, ten to dříve či později pozná, co to je, dávat kočkám prášky nebo nedej bože injekci. Vzpomínám, jak jsem před lety šla s kočkou Naděnkou na injekci na veterinu a ona tam uvnitř v ordinaci strachy strašně řvala, jako kdyby jí šlo o život. Když jsem ji s přenoskou vynesla zpět do čekárny, tak nějaká paní, která v mezičase přišla a neviděla, kdo je uvnitř, překvapeně pronesla: Jo, to je kočička!...Asi si myslela, že uvnitř pacifikujeme tygra.

Bratranec má 20 koček, má je na dvoře a ráno už se hlásí a tlačí do kuchyně. Neumím si to představit. Tvrdil, že jich tolik nemá, ale jeho zeťák, který tam byl na návštěvě, ten velký počet potvrdil. Já jsem mu koupila pytel granulí, víc udělat nemůžu....Paní Kubelková píše, že má 22 kousků. Prostě jedním slovem milovníci zvířat.

No jo, to dobře znám... Máme doma 22 kousků, takže každou chvíli nějakého "předátora" musíme polapit, aby dostal léky nebo injekci. Osvědčilo se nám znehybnění tím, že je chytneme za kůži za krčkem, ale někteří obzvlášť mrštní jedinci umí i z této polohy hryznout nebo se ohnat ošavlovanou tlapkou. Inu, být kočičím podnájemníkem - to se nikdo nenudí :-)

Článek se dobře četl. Ano,kočky a kocouři jsou bojovníci... Kamarádka měla obyčejnou kočičku, která zásadně utíkala před léky na skříň a pak ladným skokem na garnýž. A vydržela tam trucovat opravdu dlouhou dobu.

Naštvat psa je nepříjemné, ale naštvat kočku je katastrofa. Viděla jsem kočku u veta viset na háku s předníma packama v poutech. Dost jsem ho odsuzovala.. Ale...Asi bych se z takového násilí taky po...

Jo kočka, to je osobnost, ta se jen tak zkrotit nedá.

Dokonale a naprosto vtipně popsaná situace, myslím, že jste si to pořádně užily (i ty následující injekce...).