FOTO: Hotel Větruše

Můj seniorský rok: Oslava

17. 2. 2025

Můj seniorský rok? Jak vybrat z té už dlouhé řady seniorských roků, které jsem prožila. Každý byl jiný, některý veselejší, to když se mi narodila vnoučata a už také pravnouček nebo ten méně veselý, kdy jsem bojovala s těžkou nemocí?

Můj příběh oslava Zimní soutěž 2025

Autor: Zdenka Jírová

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 17.2.2025 14:32

Zdenko, to byla moc hezká oslava. Tak přeju taky všechno nej... i vnukovi a celé rodině. :-)

Marie Novotná 17.2.2025 13:47

Do dalších zážitkových gratulací přeji hodně zdraví a pohody. Tohle byl opravdu krásný výlet. Děkuji za sdílení.

Jana Jurečková 17.2.2025 11:55

Zdeni, také mám ráda překvapení. Ale tohle bylo s velkým P. Ještě jednou přeji do dalších let jen to dobré.

Vladislava Dejmková 17.2.2025 11:40

Zdenko, přeji ti ještě hodně hezkých zážitků. Také preferuji "Zážitkové dárky", ale rozhodně nechci žádné adrenalinové. Spíš ty s rodinou.

Jan Zelenka 17.2.2025 10:06

Zdeno, přeji ještě hodně šťastných let. Větruše je moc hezké místo. Často jsem tam se ženou sedával při kafi. Já také moc rád vzpomínám na oslavu svých osmdesátin. Život nekončí, jede dál, tak si ho užívejme. Velká gratulace!

Zpět na homepage Zpět na článek

Obrazy s příběhem: Stanislav Judl, člověk, který ovlivnil můj život, aniž by to věděl

Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se staly, společně s nábytkem, každodenní nedílnou součástí našeho života. Postupem času je už ani moc nevnímáme. A přitom každý z nich má svou historii vzniku a svůj příběh o tom, za jakých okolností se k nám dostal.

Alena Velková

Taneční a můj první polibek

Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i určité obavy. Jelikož byla moje maminka vdova, penězi jsme příliš neoplývali a já jsem se obávala, zda maminka vůbec finační stránku zvládne a do kurzu mne přihlásí.

Ludmila Kučmerčíková,Ing.

O Eli a Máje aneb povídání o tom, jak se člověk učí

Seděl v křesílku pro hosty a míchal studený kafe. Na stolku kopa vyplněných lejster. „Jsem hotov.…

Vlastimila Kosorínová

Taneční hodiny

Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku, často v dobytčáku připojeném k vlaku.

Hana Rypáčková

Učitel etikoterapie - života ve zdraví vlastním přičiněním

Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se mi koncem studií podařilo z toho utéct, spadla jsem z bláta do louže, tedy do manželství, a na dalších dvacet dva let, do dospělosti dětí, tak „měla vystaráno.“

Anna Novotná