Co mně dnes vadí

Chytrému napověz, ...

Paní Richterová omluvit se za co konkrétně?

10:12 Možná byste si článek mohla přečíst znovu a autorovi se omluvit. Nebo si pustit znovu přímý přenos z ,,roztržky", nevhodné chování snad rozeznáte.

Já pane Berka? To snad vy, citovala jsem z vašeho článku.

Co to píšete za bláboly.? Článek je o něčem, co nepochpíte. Kde vám jen o hádky. Polibte mi..

A navíc článek se jmenuje Co mě dnes vadí a začíná slovy jsem smutný (pokud ještě dovedu číst) a nikoliv Jsem rád ve své vlasti.

Na to by ovšem panu Berkovi stačila jedna věta nač potom celý článek.

Děkuji. Je vidět, že jste na rozdíl od některých četl. Jsou tu lidé, která základní myšlenka nezajímá. Proč to autor píše. Chtěl jsem především sdělit, jak jsem rád ve své vlasti.

Hezký článek se spoustou hlubokých prožitků a myšlenek. Autor je citlivá a vnímavá duše. Některé věci vidím stejně nebo podobně. Ano, také si myslím, americký individualismus pramení z toho, že život v těchto končinách se s nikým nemazlil. A ani dnes nemazlí. Vzpomínám si, když jsem byl za prací v Londýně. Za ty dva roky jsem tam měl řadu přátel i známých, i z řad Angličanů. Ale přesto jsem měl pocit, že kdyby se nade mnou "slehla zem", asi by mě nikdo nehledal. Ale to je asi v cizině normální. Peníze jako nejvyšší hodnota a k tomu úspěch, touha prosadit se, je velmi silná. Mezi normálními lidmi, kde jsem se pohyboval, pak bylo ještě něco stejně silného: "nepřijít o práci". V tak silné míře jako na Západě jsem to tady doma nezažil. Ta konkurence na každém kroku. Je to prostě něco jiného. Od svého návratu domů, jsem se vědomě zaměřil na činnosti, které dělám pro druhé lidi ZADARMO. A měl jsem a mám z toho dodnes dobrý pocit, když pro někoho udělám něco, za co si nenechám nic vnutit, ani obyčejnéé kafe nebo bonbošku. Stačí mi prosté a obyčejné děkuji. A myslím, že to tady mezi námi stále je. A je to, doufám, nakažlivé. Krásný článek, pište dál.

Já si pouze myslím, že pan Berka vidí všechno až příliš černě.